Nedávno jsem četla v jedné ze skupin na Facebooku pár příspěvků, kdy se tazatel bál tmy. Připadá vám to legrační a myslíte si, že je to problém pouze dětí? Ujišťují vás, že není. Tento problém je velice často zmiňovaná věc v ordinacích psychologů a terapeutů, jen právě STUD, že se někdo bude smát a bude daného člověka odsuzovat, z něj dělá TABU a nemluví se o něm.
Velice často jde tento strach ruku v ruce s generalizovanou úzkostnou poruchou a danému člověku skutečně působí stavy velké úzkosti, paniky a nepřekonatelného strachu. Pro takového člověka jsou momenty, kdy má ve tmě jít od vypínače do postele a usnout momenty plné všech těch fyzických příznaků o kterých se ve spojitosti s úzkostí často hovoří - studený pot, třes, tlak na hrudi, pocit na omdlení. A není nic ojedinělého, že takový člověk může propadat v těchto momentech i pláči, jak velký strach ho v tu chvíli ovlivňuje.
Okolí je často zmateno a možná i vyděšeno. Nedokáže si danou situaci vůbec vysvětlit a je pro ně nepochopitelné, že dospělý člověk trpí strachem ze tmy - něčím tak nereálným, něčím co patří do dětského světa, ne do světa dospělých. A tak často pokládá otázku - ČÍM JE STRACH ZPŮSOBEN, PROČ SE TO DĚJE? Pokusíme se si tu alespoň z části odpovědět.
U velkého množství lidí, trpících generalizovanou úzkostnou poruchou za to může jejich obrovská představivost a kreativita. Již jsem o tom mluvila v jednom z minulých článků, kde jsme si říkali o mýtech, které panují ohledně úzkosti. Představivost a kreativita se nám tam objevila v bodu 1.(6 mýtů, týkajících se úzkosti, kterým musíš přestat věřit). Člověk trpící úzkostí/generalizovanou úzkostnou poruchou(GAD) je natolik kreativní a má takovou představivost, že oddělovat ji od reality pro něj často není jednoduché a sám často neví čemu věřit a čemu ne. Další věcí je, že člověk trpící úzkostí je skvělý iluzionista a stejně tak jako hypochondr dokáže přesvědčit sebe a často i své okolí, že skutečně reálně trpí vážnou nemocí...stejně tak i člověk trpící úzkostnou poruchou má tuto schopnost a oddělit realitu od reality vytvořené strachem, pouze v jeho hlavě, není pro něj samotného nic jednoduchého.
Dále to může být také fakt, že lidé trpící úzkostí jsou obecně náchylnější a citlivější na jakékoliv podněty - a to ať už ty, které cítí, slyší, vidí.
Je obecně známo a i několikrát dokázáno, že pokud vyřadíme jeden z našich smyslů, ostatní smysly se snaží převzít kontrolu a jejich schopnost je zesílena. A přesně toto se děje i ve tmě. Náš zrak je v tu danou chvíli buď vyřazen úplně a nebo minimálně velice omezen. Kontrolu se snaží z velké části převzít SLUCH. Z toho nám tedy vyplývá - JAKÝKOLIV I NEPATRNÝ ZVUK, KTERÝ BY JSME ZA NORMÁLNÍ SITUACE ANI NEVNÍMALI NÁM PŘIJDE HLASITÝ, DĚSIVÝ A VYTVÁŘÍ MNOŽSTVÍ OTÁZEK, protože ho přeci normálně neslyšíme. Tyto zvuky se ale objevují i za normálních situací nicméně jsou z naší strany vnímány méně, když je zapojeno všech 5 smyslů.
No a jak se s tímto strachem(řekněme fobií) dá pracovat?
Jako u všeho zde platí, že tato situace se musí trénovat a následně se dá těžit z již nabraných zkušeností. Nicméně tato metoda by mohla působit jako 'hodím tě do vody a plav', což pro někoho tak úplně možné není a mohlo by to stavy ještě zhoršit.
Snažíme se tedy pracovat na tom, aby daný člověk pochopil, že velká část jeho strachu pramení z jeho představ, NIKOLIV Z REALITY a tím mu pomoct v tom, aby dokázal tyto dvě věci oddělit.
Druhým způsobem jak s tímto strachem pracovat je snažit se změnit vnímání a celkový pohled daného člověka na tmu. Ať už pomocí zábavných filmů nebo videí, která nám v tomto směru mohou hodně pomoci. Změní to náš náhled na tmu jako takovou a strach by se tím měl také zmírnit.
Na závěr bych chtěla říct, že se není za co stydět. Je velká spousta lidí u kterých se strach nebo nepříjemný pocit ze tmy manifestuje také, jen není umocněný úzkostnou poruchou a tak negraduje do takových rozměrů. Nicméně kolik z nás dělá to, že když zhasne, rychle běží do postele a nebo do ní skáče z dálky? Co kdyby pod ní přeci něco bylo? Kolik z nás neusne s rukou nebo nohou svěšenou z postele a nebo odkrytí?
Příklady, které jsem tu uváděla jsou spíše legrační, ale souvisí to právě s nepříjemným pocitem nebo strachem ze tmy.
Comments