Úzkostnou poruchou jsem trpěla čtyři roky. Přišlo mi tak nekonečné a nereálné se z toho vyléčit, neustálé panické záchvaty. Dostala jsem se do bodu, kdy jsem se bála jít na nákup, jediné místo kam jsem byla schopná jít byla práce. Protože jsem musela. Z mého života se vytratila radost a zůstal jen strach. Strach ze všeho, strach z jídla, strach z nemocí, strach z každodenních maličkostí. Byla jsem u psychologa, u psychiatra a různých léčitelů. Bohužel jsem si všude připadala, jak pouhý zdroj peněz, bez upřímného zájmu terapeuta. Jeden večer jsem narazila na profil Nikol, četla si každý její post a řekla si, kdo jiný mi může pomoci, než ten člověk, který to prožil. Brala jsem to, jako svou poslední naději. Opět jsem v sobě měla strach, že to dopadne stejně a nikdo mě pořádně nebude chápat. Daly jsme si spolu první seznamovací lekci, jestli si sedneme a po první lekci jsem cítila něco, co nikde předtím. Cítila jsem zájem, naslouchání a víru, že to vše zvládneme. Měly jsme lekce každý týden, kdy mě vedla všemi kroky, učila mě, podporovala, vedla správným směrem. Začala jsem překonávat sama sebe, postupně se ze mě stávala ta holka, co najednou zvládla jít do obchodu, zvládla jet na výlet… vlastně začala žít… nebylo to vždy jednoduché, říkala mi dva kroky dopředu, jeden zpátky☺️ Ale po čtyřech měsících intenzivní práce, jsem někdo úplně jiný nebo spíš, jsem přesně taková možná i lepší, než před úzkostnou poruchou. Do konce svého života ji budu vděčná, naučila mě, jak si zase užívat život. Všem vřele doporučuji s ní začít, nebojte se a překonejte ten prvotní strach. Stojí to za to. Já děkuji, že mi přišla do cesty.