V dnešním článku se budeme věnovat opět tématu ztráty dítěte prenatálně a nazvala jsem ho: ZNOVU JSEM SE NARODILA
Určitě teď spoustu z vás napadne jak je toto celé myšleno a co si vlastně pod tím 'znovu jsem se narodila' představit. No, ono je to v podstatě hodně podobné jako když se žena stane matkou tím běžnějším způsobem. Její svět, její priority, věci, které ji zajímají...vše se změní. A to samé se stane i s maminkou, které zůstane prázdná náruč. Tímto postem se tedy budu snažit alespoň trochu vysvětlit a odkrýt jejímu okolí to, co se děje v pomyslném zákulisí a naopak ji samou ujistit, že je to v pořádku a že je to naprosto normální.
Ne každá z nás to má stejně a je spousta maminek, které se snaží tuhle svoji pomyslnou 'smrt' ignorovat a přejít jakoby se nic nestalo...pak je ale ta větší skupina, ta častější reakce - a to ta, že maminka, které zůstane jen prázdná náruč působí najednou na okolí jako úplně jiný člověk. Někdo, koho vlastně vůbec neznáte. Najednou si s vámi není schopná povídat o věcech o kterých jste si vyprávěli dříve. Najednou ji nebaví aktivity, které si s vámi užívala v dobách minulých. Víte, je zde totiž nová. Svět, který znala byl zničen jedním ničivým tornádem a nic nezůstalo na svém místě. Přijde si jako slepá...vše si musí úplně od začátku osahat, zjistit, kde se co nachází a jak to v jejím novém světě funguje. Je úplně normální, že témata nad kterými s vámi trávila dříve hodiny ji najednou nezajímají a nedávají jí žádný smysl. Ten jediný smysl života, který v posledních měsících naplňoval její život najednou zmizel...a ona musí najít nový. Ale to si žádá čas...velkou spoustu času a ze strany okolí velikou dávku trpělivosti. Není to věc, která se stane přes noc.
Takže pokud se zrovna nacházíte v okolí takovéto maminky a nepoznáváte ji...není to proto, že by se její vztah k vám změnil. Je to proto, že se její vztah k celému životu změnil a ona sama momentálně neví kdo je. Neví jak uchopit tuto svoji novou roli. Jediné co ví je, že ztratila to nejdražší co v životě měla a protože to je pro ni momentálně nejsilnější emoce a pocit, který cítí, je logické, že se vše točí kolem tohoto momentu. Je to to jediné, co je schopná vnímat a identifikovat. Ano, pořád o tom mluví, má spoustu otázek nebo stále opakuje jak moc jí to bolí. Nechce si povídat o nákupech nebo o tom, co se děje kdekoliv jinde ve světě. Ani to nedokáže...její vlastní bolest je natolik silná, že se stala slepou a tento fakt je momentálně jediná věc, kterou dokáže vnímat. To, že momentálně nemá o nic jiného zájem není známka toho, že by se situací nedokázala vyrovnat...je to známka toho, že ta 'stará' verze ji samé zemřela a narodila se nová, úplně jiná...narodila se MATKA v té méně běžnější formě. Tato situace nebude trvat věčně, ale je to jako s malým dítětem - také se musí vše naučit, zkusit si znovu a poznat svět kolem sebe. A to samé se po malých krocích bude učit ona. Ona sama svět, který nezná a který není špatný, jen je jiný, musí přijmout za svůj a musí se v něm naučit fungovat a žít.
Proto všechny, kteří se právě nacházíte v okolí nějaké takovéto maminky snažně PROSÍM - mějte s ní trpělivost, buďte k ní laskaví, než něco řekněte - počítejte do deseti. Nechte ji mluvit, plakat, vztekat se. Nechte ji určit si své vlastní tempo jakým půjde. Nabídněte ji pomoc, ale nesnažte se ji dotlačit do bodu, kdy bude vaši pomoc nucena přijmout. Nechte ji prostor. Buďte blízko...ale spíš naslouchejte než mluvte. Vyvarujte se radám. Prostě tam jen buďte.
Spoustě lidí je tato věc záhadou a často tápou jak se v tuto chvíli skutečně chovat. Připravuji na toto téma samostatný článek, kde popíšu ty nejčastější chyby, které lidé v okolí nejčastěji(třeba i nevědomky) dělají a spoustu dalšího.
Teď bych ale zase chtěla něco říct TOBĚ, té, které svět byl zničen.
Víš, přesně si pamatuju ten moment, kdy jsem já, jako člověk, jako duše zemřela. Začala jsem umírat ve chvíli, kdy mi zpráva, že mojí dceři již nebije srdce byla sdělena. Zemřela jsem v moment, kdy se Kristinka narodila. Domů už jsem odcházela jako úplně jiná, nová. Najednou mělo všechno jiné barvy, všechno jinak chutnalo...všechno jinak znělo. Svět se točil úplně jinak a i čas běžel novým tempem. Byla jsem v prostředí, které jsme znala a i přesto mi přišlo natolik cizí a neznámé. Pokud tohle cítíš, je to normální. Nastala doba, kdy si celý svět budeš budovat od začátku. Pravděpodobně už nebudeš ta bezstarostná holka jako jsi bývala, ale to neznamená, že už nebudeš šťastná. Slibuju ti, že zase budeš. Jen bude chvíli trvat než se škody, které napáchalo tohle tornádo vyléčí. Že nemáš chuť mluvit s přáteli se kterými jsi komunikovala předtím? Je to normální a dělat to nemusíš. Drž se tam, kde se cítíš bezpečná. Ten nejužší okruh lidí, který nyní začne společně s tebou postupně budovat ten nový svět. Mluv o tom, říkej cokoliv cítíš. Víš, oni ti kolem tebe často ani netuší jaký kolotoč myšlenek ti v hlavě běží a možná právě tím, že jim to řekneš se jim spousta věcí vyjasní a oni budou schopni ti lépe rozumět a podat ti pomocnou ruku, která tě přidrží pokaždé budeš potřebovat. A že nechceš nikoho z tvého nejbližšího okolí...? Nikoho, kdo tě zná? Je to také v pořádku. Vyhledej pomoc psychologa nebo terapeuta. Bude to pro tebe bezpečné místo, kde budeš moct říct cokoliv cítíš bez jakýkoliv obav. Není ostuda si po takovém traumatu najít pomoc profesionála a věř mi, že ti to v mnoha ohledech tvou cestu ulehčí.
Po malých krocích se snaž budovat si svět nový, odžít si tu bolest po částech. Prostě jenom dýchej, jez a pij. Je to to jediné, co teď skutečně potřebuješ. Je to doba, kdy je normální, že nejsi schopná nic jiného dělat. Nenech ale tuto dobu trvat příliš dlouho...zkoušej to po malých krocích. Klidně vyhledej další maminku, která touto zkušeností prošla. Nebo můžeš kontaktovat mě. Jsi ve světě, nás s prázdnou náručí, nová a je možné, že potřebuješ ruku jedné z nás, která tě v tom našem, novém, světě přidrží když to budeš potřebovat.
S jistotou ti můžu říct, že každá jsme tu byla nová. Každá jsme si přišla slepá...ale právě po malých krocích jsme ty následky, té ničivé bouře, která nám do života zasáhla začaly rovnat a začaly znovu žít. Není ostuda v tomhle potřebovat pomocnou ruku a není nic neobvyklého, že se v tobě známém světě necítíš dobře. Jsi to sice stále ty, ta silná holka, ale je ta síla umlčená právě tvojí bolestí. Není to trvalý stav a já ti slibuju, že za nějakou dobu už budeš zase místo, kde se teď nacházíš brát za své vlastní a budeš se zde cítit jako DOMA. Jen musí teď přejít pár těžkých momentů. Víš, může se stát, že některé přátele nebo známe ztratíš. A nebo, že oni ztratí tebe. Ale zase - je to normální a přirozené. Tvůj žebříček hodnot se změnil, svět se ti obrátil vzhůru nohama a občas se stává, že u některých lidí zpátky na tu linku navázat nejde...naopak u některých se zase vaše pouto upevní. Bude pevnější než kdy předtím a vytvoří se také nové vztahy...nová přátelství. Ve tvém životě se vlivem těchto okolností objeví spousta nových lidí a je velká pravděpodobnost, že s některými z nich si pouto vytvoříš.
Čeká tě teď nový život. Život matky na kterou se její hvězda dívá shora. Je to role těžká, ale každá z nás, která ji dostala z ní dokázala udělat svoji sílu víc než slabinu. Tenhle nový svět ti často ukáže kdo jsi ty a kdo je tvé okolí. U spousty lidí kolem tebe ti bude připadat, že se ti vyhýbají a nechtějí s tebou mluvit...často to ale není proto, že by tě už neměli rádi nebo, že by nechtěli. Oni jen neví...nechtějí ti ubližovat a skutečně neví jak s tebou ten kontakt navázat. Pokud ty sama cítíš, že kontakt s nimi chceš...řekni jim to. Zavolej jim, napiš jim zprávu. Takoví lidé často jen čekají na první signál od tebe ne proto, že by byli líní nebo že by je tvá bolest nezajímala. Jen ti nechtějí působit bolest ještě větší a netuší ani z dálky co by ti měli říct. Bojí se...bojí se stejně jako ty. Ve většině případů se ale děje to, že když tuto prvotní bariéru překonáte, setkáš se přístupem laskavým. Pochopíš, že ti nikdo nechce ublížit, ale že ba naopak se ti všichni budou snažit podat pomocnou ruku. Víš, já sama jsem nikdy moc nevěřila v dobro, které v lidech je...a až tato situace mi v mnoha ohledech ukázala kolik dobra v lidech je. U velké spousty lidí v tvém okolí ve chvíli, kdy překonáte tuto bariéru nastane moment, kdy tě dobro obejme tak silně, že z tebe sejme alespoň na moment část té bolesti. Ani já sama jsem netušila kolik dobra v lidech je...po tom, co jsem prolomila tu hradbu toho mlčení se mi dostalo podpory od lidí u kterých bych to vůbec nečekala. Nicméně ty sama se musíš na tento moment cítit připravená a pokud ještě nenastal...dej mu čas. Přijde, slibuju ti, že přijde. A tobě se hodně uleví. Jenom věř mě...a věř svému nejbližšímu okolí. Vědí, že prožíváš obrovskou bolest i když si ji možná představit nedokážou...možná nevědí, co ti poradit nebo co ti říct. Ale už jen fakt, že tě vyslechnou a obejmou pro tebe bude velká úleva. Věř mi a dovol jim to.
Bình luận