Včera mi přišla zpráva, která mi vnukla nápad na dnešní článek ač byl v plánu jiný. Byla to zpráva, která zněla:
'Dobrý den, mám kamaráda, který je velice negativní. Saje ze mě veškerou energii. Má ze všeho strach, nic se mu nechce, bojí se, že je sám a chvílemi má i řeči typu, že nechce žít. Hrozně mě to trápí, přenáší to na mě špatnou energii a jsem z toho špatná. Hodně se mu snažím pomáhat, ale už jsem úplně bezradná. Napadlo mě, zda nemá úzkosti. Chci mu pomáhat, ale když mu pomáhám, chce víc. Když mu napíšu, že to sama nezvládám, tak píše jak moc špatně se cítí, že je k ničemu a že otravoval. Jak s takovým člověkem zacházet a jak mu pomoct?'
Po přečtení této zprávy mi okamžitě naskočilo - klasická situace. Jsou tu dva lidé - přátelé. Jeden je nešťastný a jeho psychika není v dobré kondici. Druhý by mu chtěl moc pomoct leč svou akcí spíše podporuje jeho stav - naprosto nevědomky.
V této zprávě registruji dva poměrně výrazné prvky, které člověk, který se usilovně snaží pomoci nevidí. Je to role oběti a poměrně účinná manipulace s pocitem zodpovědnosti.
Hned v začátku je potřeba si uvědomit, že NEMŮŽEME POMOCI ČLOVĚKU, KTERÝ NENÍ SÁM V TOMTO SMĚRU AKTIVNÍ A POMOC NECHCE. Aby se cítil lépe a jeho život se ubíral jiným směrem musí být především JEHO ZÁJEM, nikoliv někoho jiného. JE TO POUZE JEHO VLASTNÍ ZODPOVĚDNOST a jenom on sám, jediný dokáže situaci změnit. Větami: 'promiň, jen jsem otravoval, já už nechci žít' poměrně účinně manipuluje s druhým člověkem. Staví se do role oběti a zodpovědnost, kterou nechce a nedokáže přijmout se snaží přehodit právě na toho, který mu stojí po boku. Ve chvílích, kdy je situace postavená tak, že se tam objevuje role oběti a manipulace se zodpovědností člověku pomoci NELZE. Kroky, které jsou potřeba k jeho uzdravení za něj nemůže udělat nikdo jiný než on. Přijmout tento fakt je velice těžké leč nezbytné.
Za celou dobu, co se psychologii věnuji jsem doufala a věřila, že tyto věty nebudu nikdy používat abych vzápětí zjistila, že jsou účinné a pravdivější než cokoliv jiného. NEJÚČINNĚJŠÍ POMOCÍ PRO TAKOVÉHO ČLOVĚKA JE HO NECHAT SAMOTNÉHO. Přestat tlumit dopady, které jeho přístup a chování má. Proces, kdy dojde do bodu, že si uvědomí, že on sám jediný může situaci změnit se tím zásadně urychlí a zároveň nám třídí skupinu lidí, kteří skutečně CHTĚJÍ svůj stav změnit a kteří CHTĚJÍ HRÁT ROLI OBĚTI. Přirovnala bych to k člověku, který je drogově závislý - ve chvíli, kdy budeme neustále tlumit dopady jeho chování, pomáhat mu řešit následky, které jeho chování má - NEPŘESTANE NIKDY. Nemá důvod přestat a začne velice rychle nabývat dojmu, že vlastně nic tak špatného nedělá - jelikož kdyby ano, lidé by mu přeci nepomáhali.
Navzdory tomuto faktu nám ale zůstává ještě dalších pár možností jak se můžeme pokusit nastartovat pud sebezáchovy daného člověka a motivovat ho k řešení a cestu mu ulehčit - pomoci mu.
1. VYSLECHNOUT HO
Vyslechnout ho je první a velmi zásadní krok. Není to maličkost, je to obrovská pomoc. Daný člověk ví, že není sám a že je tu někdo na koho se může obrátit. Je to pomoc neocenitelná a často hodně podceňovaná a zlehčovaná.
2. KONKRÉTNÍ POMOC
Jelikož ale pouhopouhým posloucháním jeho problémů se situace nebude hýbat kupředu - přichází zde otázka na konkrétní pomoc. Je něco s čím danému člověku můžete konkrétně pomoci? Například několikrát týdně s ním zajít na procházku? Nebo ho podpořit v jeho cestě za odporníkem?
Zásadní bod ale je, aby tato pomoc byla KONKRÉTNÍ. Pokud je moc obecná a nekonkrétní, tj. nenechám tě spadnout na dno, i v případě, že s tím nic neuděláš, budu tu pořád, ...a další - bývá to pomoc spíše kontraproduktivní.
Tento bod se může zdát v mnoha ohledech tvrdý, ale bohužel pravdivý - vysvětlím proč. Ve chvíli, kdy na daného člověka komunikujete tímto stylem - není zde nic, co by ho mohlo motivovat. Není zde nic, co by ho tlačilo ke konkrétním krokům. Pro něj je jeho stav komfortní zónou a změna velkým strašákem ač by si ji samozřejmě přál. Představa té cesty je pro něj ale natolik vyčerpávající, že se na ni vydat nechce. Stává se z toho tedy začarovaný kruh ze kterého nevede žádná cesta ven.
3. NABÍDNUTÍ ŘEŠENÍ
Dalším krokem je nabídnutí konkrétního řešení - co takhle možnost návštěvy odborníka? Je spousta možností jak se toto dá realizovat. Ať již online formou či osobní návštěvou.
V mnoha případech je toto jediná možnost jak danému člověku pomoci ZA PŘEDPOKLADU, ŽE POMOC SKUTEČNĚ CHCE. Může se stát, že tuto možnost zezačátku neguje a odmítá. Je to naprosto normální a přirozené. V tu chvíli se vracíme k bodu 2. KONKRÉTNÍ POMOCI a ve chvílích kdy selhává se zase opět přesouváme do bodu 3.
4. NASTAVENÍ ZRCADLA
Posledním bodem, který bych zmínila je nastavení zrcadla danému člověku. Je to část, která má za úkol ukázat danému člověku situaci REÁLNĚ, motivovat ho, inspirovat ho a v určitém ohledu mu ukázat i dopad jeho chování, pokud v něm bude pokračovat. Často tento bod nazývám POZITIVNÍ MANIPULACÍ.
V praxi vypadá tak, že vyhledám příběh člověka, kterého story se přibližuje této konkrétní a ukážu mu, že je možné to změnit. 'Podívej, také byl ve stejné situaci jako ty. Rozhodl se to ale změnit, dělal konkrétní kroky. Podívej kde je teď? Nestálo by za to s tím něco udělat?' ale také naopak vyhledat někde story člověka, který nedělal nic. Následky neřešení tohoto problému mívají fatální dopad na život člověka. Ze života se stane DOŽIVOTNÍ PŘEŽÍVÁNÍ.
Tyto výše zmíněné body bývají nejlépe aplikovatelné, uchopitelné, pro laika dobře pochopitelné a zároveň bývají jasnou ukázkou toho, zda daný člověk pomoc skutečně CHCE či NECHCE.
Ve chvíli, kdy se ukáže, že daný člověk pomoc nechce, neguje veškeré snahy a možnosti řešení - existuje způsob jediný - NECHAT HO BÝT. Nelze nikoho nutit aby svůj stav měnil a je potřeba jeho rozhodnutí v tomto ohledu respektovat. Úzkost u mnoha lidí je synonymum závislosti. Je to závislost v trochu jiné formě a u lidí, kteří se závislosti zbavit NECHTĚJÍ pomoc neexistuje. Pomoci člověku, který není schopný přijmout fakt, že za uzdravením stojí spousta práce a snaží se najít RYCHLOŘEŠENÍ - zázračnou větu či pilulku na uzdravení je veškerá pomoc zbytečná a neúčinná. Často se říká, a v tomto ohledu to platí dvojnásob - jediné co nelze změnit je to, co se již stalo a interakci druhého člověka. Není to v moci rodiny, přátel ani odborníků. Rozhodnutí situaci změnit je JEN A POUZE v rukou daného člověka.
Na závěr bych jen řekla, že pomáhat lidem je úžasná věc. Mně samotnou tato činnost neuvěřitelně naplňuje, ALE...nese to sebou i stinné stránky v podobě respektování a pochopení toho, že jsou lidé, kterým pomoci nemůžeme a musíme je nechat okusit si studené dno na vlastní kůži. Je to zkušenost nepřenositelná. Čím dřív tento fakt pochopíme, tím dřív se danému člověku pomoci ve většině případů dostane. Zároveň s tím souvisí fakt, že pokud nás pomoc danému člověku vysiluje a dostává nás samotné do psychické nepohody - je to pomoc KONTRAPRODUKTIVNÍ. Nikdy nemůže být účinná. Je to pomoc TOXICKÁ. Aby jsme byli schopni někomu pomoci, my sami musíme být v psychické pohodě - když tomu tak není, příběh jednoho nešťastného člověka se násobí na DVA PŘÍBĚHY NEŠŤASTNÝCH LIDÍ.
Ještě bych jen chtěla dodat, že i já jako kouč jsem příhlížela mnoha pádům. Je to nevyhnutelná část příběhu leč ta nejvíce bolestivá a nepříjemná. Byla jsem přítomna mnoha pádům i ve svém osobním životě - pádům lidí, které jsem milovala nejvíce. Konkrétně v těchto případech bylo přihlížení, to jediné co jsem mohla dělat, mučivé. Na druhou RESPEKTOVÁNÍM jejich rozhodnutí jsem jim nastavovala zrcadlo a zvyšovala tak šanci, že se jim pomoci dostane. U některých tvrdý náraz na dno účinný byl, u jiných nikoliv. Zásadní je si ale uvědomit, že to NENÍ má zodpovědnost. My, lidé trpící úzkostí, jsme mistři manipulace a velcí iluzionisté. Dokážeme vysvětlit nevysvětlitelné a manipulovat s okolím na té nejvyšší úrovni. V této dovednosti se stáváme profesionálem. Skutečnost, kterou lidé, neznalí situace, nechápou a ani je nenapadne. K zastavení manipulace a vytváření iluzí ale pomůže ve většině případů jediné - ABSENCE PUBLIKA.
Comments