top of page
FaceApp_1692353973136.jpg

O MNĚ

Celý příběh mě samotné začíná někde v devadesátých letech. Malá, blonďatá holčička, která milovala společnost lidí a pozornost. Postupem času, jak rostla se začala měnit v dívku, která kolem sebe již víc neměla spousty lidí a její kontakt s okolním světem se začal omezovat pouze na rodinu. Nejdříve rodinu v širším kruhu...poté již jen na rodiče, prarodiče a bratra. Tento okruh lidí se pro ní stal MÍSTEM BEZPEČÍ a její KOMFORTNÍ ZÓNOU. Nepřipadala si již více jako 'člen týmu' ani ve škole...ani ve volném čase mezi svými vrstevníky. Její mysl se nastavila na mód PŘEŽITÍ již ve velmi útlém věku leč to tak vůbec nevnímala. První záblesky úzkosti se objevovaly již ve věku s číslem 14-15. Byly to ale pouze záblesky - chvilkové momenty ve kterých se objevoval neúměrný strach. Obava o svoje rodiče - konkrétně maminku. Obava o její zdraví leč k tomu nebyl žádný důvod. Tento strach ale nebyl ventilován žádným způsobem na povrch, byl držen pod maskou ŠTĚSTÍ. Snažila se ho ignorovat, umlčet a neslyšet. Tím dostal prostor pro svůj růst. Z malého semínka se začala stávat koule gigantických rozměrů. Slon v obýváku, sedící před vaší televizí, kterého se snažíte nevidět - snažíte se dělat, že tam není.

S dotekem 19 roku se objevilo v životě této, dříve malé blondýny, první těhotenství. Dostavil se s ním i pocit naprosté výjimečnosti - JÁ PŘECI BUDU MÁMOU. Životní role většiny žen. Toto těhotenství, které se tvářilo na první pohled jako naprosto zdravé a normální ale skončilo ve 29. týdnu tragédií. Holčička, která rostla pod srdcem matky zemřela. A zmizel veškerý život. Zmizel celý svět. Najednou se z pocitu štěstí stal pocit, jakoby někdo vymazal všechen 'předchozí' život. Důvodem k této tragédii byla krevní sraženina v pupeční šňůře, která zastavila proudící krev - tedy přísun kyslíku.

Právě v tuto dobu o sobě začala dávat vědět výše zmíněná ÚZKOST v plné síle. Už to ale nebyly víc jen záblesky - byly to několik dní trvající úzkosti. Strach ze SMRTI, SAMOTY A VÁŽNÉ NEMOCI. Tahle, v tu dobu již hnědovláska, nebyla víc tou na první pohled veselou a pozitivní holkou. Stala se z ní černobílá postava, která měla jednoho jediného přítele - STRACH.

Osud tomu ale chtěl a pár měsíců po ztrátě dcery se na těhotenském testu objevily dvě čárky podruhé. ŽIVOT, šeptalo potichu její srdce. SMRT, křičel strach uvnitř jí samotné. Těhotenství, které bylo z její strany vnímané jako DOPŘEDU PROHRANÝ BOJ. 'Žádné dítě se nenarodí, taky umře...' - to byly každodenní myšlenky, které se jí honily hlavou. Z důvodu těchto myšlenek nebyl chlapeček v době těhotenství ani nijak pojmenován. Bylo to prostě jen MIMINKO. Ve 24. týdnu těhotenství se opět o slovo přihlásil osud. Prenatální ztráta podruhé, chlapeček se narodil v nedokončeném 24. týdnu těhotenství. Černobílý svět se změnil jen na ČERNÝ a jediné co zbylo byl STRACH.

Ve 21 letech, tato dříve veselá, blonďatá holčička, byla pouze TĚLO s mrtvou duší, vláčená bahnem úzkosti a strachu. Stala se závislou na negativitě a dcerou smutku. Začaly se objevovat zdravotní problémy charakteru - zánět děložního hrdla, apod. . Svět se již víc neotáčel, neměl žádné barvy a zmizely z něj i všechny zvuky a hlasy - zůstal jeden jediný, který nešeptal, nýbrž nahlas křičel každou jednu minutu - UMŘEŠ, ZŮSTANEŠ SAMA, MÁŠ RAKOVINU. Rakovina se stalo nejpoužívanější slovo. Smutek a zoufalství nejsilnější emocí. Strach a úzkost jejími nejlepšími přáteli.

JSEM HYPOCHONDR A TRPÍM GENERALIZOVANOU ÚZKOSTNOU PORUCHOU

Při doporučených návštěvách psychologa byla, v této době již černovlásce, sdělena diagnóza - HYPOCHONDRIE A GENERALIZOVANÁ ÚZKOSTNÁ PORUCHA. Hypochondr se tím stalo nejvíce nenáviděné slovo, zároveň posedlost nemocemi a rakovinou byla neuvěřitelná. Jakýkoliv výkyv z normálu - zakašlání, píchnutí v břiše, nepravidelná menstruace - JE TO RAKOVINA - křičela vlastní mysl. Paradoxem v tomto celém příběhu bylo, že STRACH ZE SMRTI se objevil zřídka...byl to STRACH Z BOLESTI. Ovlivněná milionem internetových článků měla dokonalou představu jakým směrem se bude její život ubírat. Na hadičkách plných jedu zvaných CHEMOTERAPIE, bez vlasů a s černými kruhy pod očima. Sténající bolestí v tmavém pokoji, úplně sama. Takto vypadala její budoucnost v hlavě, která byla dříve plná snů.

JSEM MÁMA

V téhle celé hrůze se ale osud přihlásil o slovo znovu. Opět, již po třetí, se objevily dvě čárky na těhotenském testu. BUDU MÁMOU A TENTOKRÁT DOPRAVDY. Ze story, která se nesla v odstínech černé se na pár měsíců stala story zase plná barev. Svět se začal zase otáčet. Úzkost a hypochondrie ale nikam nezmizely...nabíraly sílu a čekaly někde v záloze. Po 8 měsících se narodil chlapeček s obrovskýma hnědýma očima. Chlapeček vážící dvě a půl kila a měřící 45 centimetrů. STALA SE MÁMOU.

V prvních týdnech jeho života byl umístěn v inkubátoru s podporou dýchání pro jeho dřívější narození. Ze života se tedy zase stal boj - nikoliv o její přežití, O PŘEŽITÍ JEJÍHO DÍTĚTE - tak to vnímala. V hlavě se tedy přehodila výhybka a život začal jet na AUTOPILOTA.

Co se ale stalo poté?

ZOUFALSTVÍ, BOLEST A SMRT

'Syna vám dáme domů, není již žádný důvod k tomu, aby byl v nemocnici.' - tento boj končil vítězstvím, ale jaký byl boj uvnitř, v té době již matky? Co se stalo s její úzkostí se statusem HYPOCHONDR?

Pár týdnů po narození syna, potom, co úzkost, strach a hypochondrie dostaly svůj prostor k nekontrolovatelnému růstu udeřily znovu. Silou, jakou nikdy neznala. Silou, která měla takovou intenzitu, že ničila vše, co jí přišlo do cesty. Kolotoč úzkostí, falešných vítězství a relapsů se roztočil tak rychle, že už nebylo možné ho ignorovat a namlouvat všem okolo, že TO PŘEJDE.

Najednou strach nekřičel už jen: 'MÁŠ RAKOVINU A BUDE TO HODNĚ BOLET' - nyní se k tomu přidaly i věty: 'KLUK TI UMŘE, MÁ CYSTICKOU FIBRÓZU A TY NEMÁŠ JEDINOU ŠANCI HO ZACHRÁNIT. BUDEŠ SE JEN BEZMOČNĚ DÍVAT A BUDE TO BOLET JEŠTĚ VÍC.'. Život se omezil na hledání diagnóz na internetu, vytváření katastrofických scénářů, noci plné slz a zoufalství, návštěvy lékařů a vyšetření. Začarovaný kruh na jehož začátku byla myšlenka/strach, šel přes hledání na internetu, určování diagnózy podle internetu, návštěvu lékařů, vyšetření a končil neschopností lékařům věřit, na kterou plynně navazovala zase jeho první část. Život ve kterém nebyl šťastný nikdo. Ani ONA, ani dítě, ani rodina. NIKDO. Rodina se začínala rozpadat na kusy, které se snažila zoufale sbírat a lepit zpátky ale ničivá síla strachu je zase rozmetala zpátky na kusy.

VŠECHNO NEBO NIC

Tento kolotoč, který se točil rychlostí světla, trval 2 roky. Dva roky slibů, dva roky přísahání si, že už se nikdy nepodvolí tomuto kolečku a že je to NAPOSLED. Toto naposled se opakovalo nesčetně krát. Opakovalo se tak dlouho než...NEŽ ZŮSTALA SAMA. Slovo, kterého se bála nejvíce. Strach, který nosil masku úzkosti a hypochondrie. Bod, kdy byla nucena čelit své nejhorší obavě. Nikdo již víc neposlouchal výmluvy a plačtivé scény. Nikdo již víc nesponzoroval nákladná vyšetření. Nikdo již víc neměl slova pochopení. Přišla ta jediná, účinná pomoc formou NEPOMOCI.

A díky této pomoci formou nepomoci tu teď před vámi stojím a hrdě nesu všechny ty jizvy, které jsem na celé této cestě získala. Pochopila jsem, že vyhledat odbornou pomoc a CHTÍT SVOU SITUACI ZMĚNIT je JEDINÁ CESTA, JAK SE STÁT ZASE ŠŤASNÝM A VYROVNANÝM ČLOVĚKEM. Pomocí kouče, terapeuta, obrovské edukace, změny myšlení a změny návyků - odstranění toxických nahrazením těmi zdravými, jsem docílila toho, že jsem ZDRAVÁ A VYROVNANÁ MATKA, ČLOVĚK. Pochopením, že JÁ JEDINÁ mohu svou situaci změnit jsem si osvojila nový životní styl ve kterém jsem se stala silnější než má nejsilnější výmluva. BEZ JAKÉKOLIV MEDIKACE jsem se dokázala z hypochondra a člověka, trpícího generalizovanou úzkostnou poruchou, stát KOUČEM. KOUČEM SAMA SOBĚ, ale i VÁM.

Po tomto UZDRAVENÍ jsem se rozhodla projít akreditovaným výcvikem koučů a stala se CERTIFIKOVANOU KOUČKOU lidí trpících úzkostnou poruchou, hypochondrií a prenatální ztrátou.

Stala jsem se BELIEVER a jsem přesvědčená, že uzdravení se z úzkosti nespočívá v doživotní medikaci(ač někdy může být v počátku účinným pomocníkem) nýbrž ve změně návyků a životního stylu. Spočívá v odstranění toxických návyků, které nás drží v začarovaném kruhu a v přenastavení mysli.

MBA a PSYCHOSOCIÁLNÍ VÝCVIK

Výcvikem koučů moje cesta ale neskončila a já jsem v roce 2022 nastoupila na studium MBA pro pomáhající profese pod taktovkou IVPP s.r.o., kde se věnujeme tématům jako je: adiktologie, penitenciární péče, psychosomatika, emoční schéma rodiny, apod. .

Dále jsem v roce 2023 nastoupila na Psychosociální výcvik také pod taktovkou IVPP s.r.o. .

Jsem zastáncem názoru, že úzkostná porucha i hypochondrie v sobě nesou mnoho stejných prvků jako závislost, která ovládá život člověka kompletně celý a cesta z ní nikdy nekončí. Takto vnímám i svou cestu a snažím se dosahovat neustále nových cílů a na pilířích seberealizace stavět MOJE JÁ po úzkosti.

O mně: About Me
bottom of page