Většina lidí, kteří trpí úzkostmi žijí svůj život jednoduše Řečeno na 'autopilota'. Je to stav při kterém dělají věci z tzv. setrvačnosti a podstatě je ani nevnímají běh celého dne, týdne, měsíce a času obecně. Každý den vstávají s vědomím, že před nimi je velká sněhová koule, kterou před sebou valí dále a každým jedním strachem se zvětšuje až do stavu, ky mají pocit, že už se nedá zastavit. Je to koloběh strachů, obav a katastrofických scénářů, které v drtivé většině případů nejsou reálné. Když se na to člověk podívá reálně, tak v dnešním světě nám v podstatě nehrozí skutečné fyzické nebezpečí. Drtivá většina strachů přichází z představ a katastrofických scénářů.
Většina lidí trpících úzkostmi si v téměř každé jedné situaci připustí možnost pouze toho nejhoršího scénáře - naprosté katastrofy. Ale stále jsou to jen naše představy 'co kdyby'. Ve skutečnosti je naprostý paradox, že naprostá většina lidí trpící těmito úzkostmi jsou v podstatě úplně zdraví lidé. Jedni z nejzdravějších. Ale právě drtivá většina z nich sama sebe přesvědčila a stále přesvědčuje o tom, že to tak není. Jsme schopni přesvědčit sami sebe o tom, co není reálné. Máme nad sebou takovou moc, že sami sebe přesvědčíme o tom, že nejsme v pořádku, není tu nic a nikdo kromě nás samotných, kdo by nám úzkosti způsoboval nebo vyvolával. Je to pouze způsob NAŠEHO myšlení, NAŠE rozhodnutí ale také NAŠE moc si pomoct sami a stát se člověkem, kterým chceme. Nikdo jiný to ovlivnit nemůže kromě nás samotných.
Celá věc ohledně úzkostí v podstatě souvisí s jednou věcí - kontrolou. Ve chvíli, kdy se dostáváme do paniky a svazuje nás úzkost ztrácíme nad svým životem a nad sebou kontrolu, zmocňuje se nás výše zmíněný autopilot a náš cíl je získat tu kontrolu sami nad sebou zpátky. Ve chvíli kdy se toto stane se naše pozornost stočí na naše zájmy, práci, radost...nikoliv už na námi vytvořené strachy. Nebudeme jim věnovat pozornost, protože budeme mít kontrolu právě sami nad sebou a nad naším myšlením. Právě až ve chvíli, kdy se toto stane budeme schopni přijmout fakt, že obavy 'co kdyby' jsou naprosto nesmyslné jelikož prozatím se žádný katastrofický scénář nestal a pravděpodobně se ani nestane. Uvěříme faktu, že nejvíc jsme se v životě báli věcí, které se nikdy nestaly. A ze svých vlastních zkušeností musím říci, že až se nám povede dosáhnout nebo přiblížit k tomuto cíli - každý další pokus už bude snazší. Budeme se totiž cítit silnější. Každé jedno vítězství v tomto směru nám dodá neuvěřitelnou dávku síly, sebevědomí a motivace. Každý jeden malý krok.
Ale jak s tím začít? Jak tohoto stavu docílit?
Jednou z metod je pořídit si deník. Čistý sešit papíru a jakkoliv nejsme fandové psaní a vedení si deníku, tak v tomto případě skutečně pomáhá vidět věci černé na bílém. Stane se takovou naši kotvou ke které se můžeme vracet kdykoliv nám na návštěvu přijde naše nechtěná přítelkyně, panika.
Do tohoto deníku si zezačátku pomáhá popsat reálnou situaci. Podívat se na každý jeden aspekt svého života zvlášť a napsat si reálný stav. Poté jak chci aby tato oblast vypadala za dva roky a jak se k tomu můžu posunout, co pro to můžu udělat.
V oblasti zdraví - jaké je moje aktuální zdraví, moje aktuální kondice? Jak chci abych se cítil a skutečně na tom byl za dva roky a co pro to můžu udělat? Můžu jíst zdravěji? Můžu přestat kouřit? Více chodit na procházky?
V oblasti kariéry - na jaké pozici jsem dnes? Jak moc se mi daří v práci a kde chci být za dva roky? Co pro to můžu udělat? Můžu reálně změnit zaměstnání? A pokud nemůžu, tak co mohu udělat proto abych v budoucnu mohl a nebo se cítil v současném zaměstnání lépe?
V oblasti rodiny a sociálních vztahů - jaké jsou moje vztahy s nejbližšími? S přáteli? Trávím s nimi čas, věnuji jim svou pozornost? Věnuji čas svým dětem skutečně tak moc jak bych chtěl? A jak chci aby mé vztahy vypadaly za dva roky? Co pro to mohu udělat?
Velká spousta lidí trpících úzkostmi věnuji tak velké procento své pozornosti svým obavám a přemýšlením o svém strachu že jim ani čas na děti a jejich nejbližší nezbývá a nebo s nimi čas tráví, ale stejně podvědomě věnují pozornost svým strachům místo skutečně době strávené se svými blízkými. Nedokáží ten moment prožít. A co tedy mohu udělat pro to abych si ten čas skutečně užil?
V tomto jeden malý tip na začátek - hodně lidem pomůže si vyčlenit skutečně čas nějaké aktivitě se svými dětmi, přáteli nebo rodinou a říct si, že úzkostem a strachům se budu věnovat za dvě, tři hodiny, ale teď to chvíli počká, teď je čas vypnout a věnovat svoji pozornost skutečně dané činnosti. Získají tím větší odstup.
Základ je si ale vše napsat. Vše co je teď reálně, co bych chtěl a co pro to můžu udělat si napsat. Ve chvílích paniky a tzv. vzduchoprázdna, jak já tomu ráda říkám, tohle hodně pomůže se vrátit zpátky a jak se říká - uzemnit se.
Dalším krokem v úspěšném startu v boji s úzkostí je probuzení svých zájmů. Každý z nás má určitě věci, které ho zajímaly - ať už v dětství, dospívání a nebo dospělosti. Někdo rád cestuje, někdo má rád přírodu. Někdo má rád zvířata a někdo se naopak rád dívá na filmy. Co bylo to, co vás v dětství zajímalo? Co bylo to čemu jste se chtěli věnovat v dospívání? Nebo o čem rádi čtete, posloucháte? To je klíč k tomu nesoustředit se na úzkost, ale na věci, které nás baví, zajímají a přináší nám uspokojení.
Chtěli jste se vždy podívat do Skotska? Báječné, co se podívat na nějaký dokument, přečíst knížku a nebo popřemýšlet co mohu vše udělat abych si tento sen splnil? Nebo milujete zvířata? Výborně, proč se nezkusit zajít podívat do útulku pokud vlastního psa z nějakého důvodu nemáte a mít nemůžete a vypomoct tam s venčením? Přinese to uspokojení vám a i ti pejsci za to budou moc rádi. Bude to jedna z vašich kotev a pomůže to zredukovat čas, který nyní máte na přemýšlení a vytváření strachů. Nebo rádi fotíte? Paráda, tak co takhle vyrazit pěšky do přírody, do okolí a fotit? Budete z toho mít radost vy a možná v sobě objevíte skutečný talent a nakonec vaše fotky bude obdivovat i okolí. Možnosti jsou nekonečné, jen si musíte najít aktivitu právě pro vás. Tu vaši, která vás skutečně baví a zajímá.
A třetí způsob, který se týká užší skupiny lidí - konkrétně trpící hypochondrií, jako jsem byla já. Náš věčný strach je z nemocí.
'Co když lékaři nemají pravdu? Já skutečně cítím, že mi něco je.'
V tomhle stavu nevěříte nikomu a kupodivu více věříte sobě(amatérovi) než člověku, který studoval roky svůj obor a je v něm profesionál. U mě byl klasický průběh, že jsme prošla nespočet testů a vyšetření. Vše bylo negativní, naprosto v pořádku. Ale i tak ve mě bylo to semínko pochybnosti, takže jsem otevřela 'doktora GOOGLE' a začala hledat, ptát se v diskuzích, pročítat je. Pokládat dalším, k smrti vystrašeným, otázky typu 'máte to také, zažili jste to také?' a nakonec z jednoho semínka pochybnosti byl strom. NE! ŠPATNĚ. Tohle byla první věc, kterou jsem si zakázala a skutečně dodržela. Ve skutečnosti to totiž tak jako tak málokdy pomůže a na tom internetu v těch diskuzích jsou stejně k smrti vystrašení lidé jako jste vy sami a to je potřeba si uvědomit.
V té době jsem si dala jedno pravidlo - vzala jsem mé negativní výsledky vyšetření a připnula si je na lednici. Jelikož se moje obavy točily stále kolem pár věcí(rakovina děložního čípku, rakovina prsu a plic), tak jsem si povolila jediného domácího lékaře - TYHLE VÝSLEDKY. A pokaždé když mě strach a panika přepadly jsem šla před tu lednici a přečetla si je znovu a znovu. Podívala se na ně jako na reálnou věc. To byl můj jediný povolený doktor doma. Hodně mi to pomohlo se, jak už jsem říkala, uzemnit a vrátit se ze stavu paniky do reality. Nic se neděje, jsem v pořádku a tady to mám černé na bílém. Začala jsem postupně lékařům věřit.
Na závěr bych chtěla říct, že pokud tyhle metody vyzkoušíte a nevzdáte to po pár chvílích jsem přesvědčená, že to výsledek přinese. Začnete pociťovat pocit volnosti. Jste volní, můžete dělat cokoliv a žádný strach vám v tom nezabrání, protože lže, je nereálný. A jako naprostý bonus celé věci je, že sami uvidíte, že stavy paniky a úzkostí se dají zvládnout i bez medikace, bez léků, úplně přírodní cestou. Tím lékem jste totiž právě VY SAMI.
Comments