top of page

Prenatální ztráta: Ti, kterým bylo štěstí dopřáno plnými doušky

Obrázek autora: Nikola SuchardovaNikola Suchardova

Jdeš nejistým krokem chodbami nemocnice...domů...tam, kde to znáš. A na téhle zdánlivě moment trvající cestě potkáváš ty, kterým bylo jejich štěstí dopřáno plnými doušky.


Je to moment, kdy se mlčky střetává tvůj pohled s pohledem rodičů, které hrdě nesou vajíčko a v něm spinká jejich malé štěstí. Uvnitř křičíš bolestí...křičíš o pomoc, ale ta je v tu dobu 'vyprodaná'. Momenty, kterými si projde každá z nás, kterou tato tragédie potkala a ještě potká. Momenty, kdy se v tobě pere vztek, bolest, smutek a zároveň pocit viny za tyto emoce. Věz ale, že tento moment vyléčí čas...ten nejmilosrdnější lékař ač ti to teď tak nepřipadá. Nebude to už navěky tak, že budeš cítit tyto emoce takovou silou jako teď. Teď, a je to naprosto normální, ti přijde, že tento pohled, který tě mučí na tebe číhá na každém kroku...na každém jednom metru jsou ostatní šťastní rodiče ke kterým byl osud štědrý a jejich štěstí jim dopřál. Ty tam stojíš sama...prázdná. Na rozdíl od všech těchto rodičů řešících vhodný výběr oblečení pro jejich miminko a dalších 'příjemných' starostí nucena řešit papírování ohledně pitvy a pohřbu.


Víš, já tuhle cestu prošla také...také jsem chodila těmi nekonečnými chodbami s cílovou destinací NIKDE a pocitem, že mi osud odepřel to jediné, co jsem si skutečně přála. S pocitem, že mě osud donutil volit mezi pohřební službou, která zajistí její poslední cestu. Ale víš na konci i této cesty je světlo...které zatím nevidíš, ale ukáže se, v tom mi musíš věřit. Zakrývají ho teď mraky a mlha, ale JE TAM. Můj pohled se těsně po ztrátě Kristiny také odvracel od kočárků, které se v mé blízkosti objevovaly. Bylo to jakoby do mě nože řezaly tou ostřejší stranou, ale...i tyto hrany se otupěly a jak dny ubíhaly a moje vnímání světa se vlivem času měnilo přišel moment, kdy jsem již víc svůj pohled neodvracela. Přišel moment, kdy jsem si byla schopná pochovat právě narozené miminko své kamarádky. U mě konkrétně ten moment přišel poměrně rychle a ač to každá z nás má jinak, pro mě to byla ta nejlepší terapie. Čerpala jsem právě tu čistotu a lásku z doteků jiného miminka. Miminka, které když jsem ho držela v náručí mi věřilo a ten instinkt matky o kterém jsem měla pocit, že jsem na té cestě někde ztratila se vracel. Tohle byly ty momenty ve kterých jsem si zase byla jistá, že ani strach mě nezastaví a i já budu jednou ta hrdá maminka nesoucí si svůj uzlíček štěstí domů z porodnice.


U každé z nás tento moment přijde v jinou dobu a pokud na něj připravená nejsi, nenuť se do něj. On přijde...ale až v moment, kdy budeš připravená. Tlačit ho na sílu nejde a ani by to pro tebe nemělo žádný smysl. Nelze se srovnávat s maminkou jinou. Každá jsme jiná a co na tom, že některé se to podaří za měsíc a některé za rok? Nehraje to žádnou roli. Stane se to až na to ty sama budeš připravená. Dej si kolik času potřebuješ, nikdo ti nemůže říkat za jakou dobu BY SE TO MĚLO. V tomto ohledu neexistují žádná předem daná pravidla a je potřeba tvůj stav a tvé pocity respektovat.


Tato oblast je natolik specifická, že skutečně neexistují žádná pravidla, nic nejde podle předem vytvořeného plánu. Vše je natolik individuální, že se to nedá srovnávat s ničím a s nikým jiným. Nejde dopředu číslovat body, které bude tvá cesta protínat - tohle vše bude určovat tvá intuice. Poslouchej jen jí.


Závěrem bych jen chtěla říct, tobě, která tímhle momentem právě možná procházíš, že žádný pocit, žádná emoce není zakázaná. Máš právo na všechny v jakékoliv formě.

7 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Comments


Registrační formulář

Děkujeme za odeslání!

©2022 by Nk Coaching.

bottom of page