V dnešním postu bych vám chtěla něco říct, ohledně třech obsesivních návyků, které patří právě mezi ty vysoce toxické a bývají naprostým základem toho, proč člověk trpí úzkostí. Jsou to návyky, které nás často vedou ke všem dalším toxickým návykům a bývají a bývají tzv. základnou naší úzkosti. U nich to všech povětšinou začíná. Bývají hlavním důvodem našeho každodenního stresu a hlavní překážkou v uzdravení. Jejich odstranění proto může být zásadní krok na cestě za uzdravením
1. NEGATIVITA VŮČI VŠEM A VŠEMU
Spousta lidí toto dělá naprosto nevědomky, ale bývá to takový ten přístup: 'Nic nezvládnu.' - 'Nikdo mě nechápe.' - 'Nikdy se mi nic nepodaří.'.
Je to zaujímání negativního přístupu a postoje k věcem, lidem a situacím v našem okolí a v našem každodenním životě.
Často tenhle příklad ukazuji způsobem, kdy si člověk představí život jako jeden velký dům, který má spoustu místností. On se ale drží stále v té jedné...ani nenakoukne do těch dalších. Omezuje se pouze na jeden směr, jednu cestu, jedno vnímání světa a ochuzuje sám sebe o všechno to další. Často se tento návyk a styl myšlení nazývá jako syndrom 'kyselého hroznu'. Situace, kdy člověk sám sobě brání vidět věci pozitivní a zaměřuje se jen na ty negativní a také dle toho ke všemu přistupuje.
Na změně tohoto návyku se často snažíme pracovat metodou 'pozitivního deníku', která funguje velice dobře.
2. POSEDLOST BÝT PERFEKTNÍ
Vše ve vašem životě musí být perfektní. Tento syndrom 'perfekcionalisty' mají více ženy než muži. Snaží se být perfektní matkou, partnerkou, uklízečkou, kuchařkou, být perfektní v práci...všechny oblasti jejich života zkrátka musí být perfektní. Tímto na sebe člověk vytváří neúměrný tlak, kterým se stres zvyšuje zcela zásadně. Nedovolí dané osobě život 'žít', ale pouze 'přežívat'. Je to život omezený pevnými mantinely a ve chvíli, kdy přijde nějaký výkyv a něco není přesně dle plánu, celý domeček se hroutí a často přichází panika.
K tomuto syndromu v dnešní době hodně přispívají sociální sítě, kde se každý snaží ukázat tu 'perfektní' stránku svého života. Vytváří iluze, že životy lidí MUSÍ být perfektní a když nejsou, je to něco špatného. Nicméně v tomto ohledu často platí, že snaha mít všechny oblasti svého života perfektní rovná se tomu nebýt šťastný.
3. POSEDLOST MÍT VŠE POD KONTROLOU
Tento bod hodně souvisí s bodem předešlým. Jeto plánovaní celého dne od A do Z. Přesný časový harmonogram. Člověk s úzkostí se ho snaží vytvářet z důvodu aby se křečovitě vyhnul momentům, kdy úzkost přichází.
Tato snaha je v zásadě správná a tento způsob se skutečně v boji s úzkostí používá. Dostat do života člověka pravidelný řád. Nicméně nefunguje ve smyslu 100/0(sto ku nule). Pak už se tomu nedá říkat denní rutina nebo režim, ale dril, který NEMŮŽE fungovat dlouhodobě. Spousta terapeutů a koučů používá metodu 80/20(osmdesát ku dvaceti). Snaží se tím nastavit poměr dne naplánovaného ale také té 'volné' části. Tím zamezujeme právě bodu předešlému a to syndromu perfekcionisty.
4. POSEDLOST ANALYZOVÁNÍM PROBLÉMŮ
Tato posedlost se projevuje tím, že se člověk stále dokola snaží analyzovat svůj problém a najít jeho příčinu. Tím se dostává do ještě většího stresu a ve chvíli, kdy tu příčinu najít nemůže, často nastává panika. Toto kolečko se neustále opakuje.
Jsou případy, kdy člověk příčinu odhalí nebo alespoň má pocit, že ji odhalil ale je to věc, která se nedá změnit a je potřeba se s ní popasovat s takovou jaká je. To u daného člověka opět zvyšuje stres z nemožnosti danou věc změnit.
Tento syndrom se často objevuje u hypochondrů ve spojitosti s jejich fyzickými symptomy. Snaží se neustále a dokola analyzovat možnou příčinu jejich problému a ve chvíli, kdy pro ně odpověď(třeba od lékaře) není uspokojivá, analyzují znovu dokola. Je to takové to semínko pochybnosti, které se vrací pořád dokola a my ho analyzujeme stále dokola i když nám bylo vysvětleno mnohokrát.
Z této situace se pak stává toxický návyk, který člověku zabírá většinu jeho času a takový člověk není schopný se věnovat něčemu jinému. A tím se dostává do začarovaného kruhu.
Sečteno a podtrženo - analýza problému a odhalení příčiny je určitě dobré, ale pouze v omezené míře.
Jak si z této situace pomoct?
V prvním bodě je dobré, pokud ve vašem okolí jsou lidé, kterým důvěřujete a milujete je se jich zeptat: 'Přijdu ti jako člověk, který je negativní? Stěžuju si často? A na co?'. Není to příjemné poslouchat a občas to bolí nicméně z jejich zpětné vazby získáte skvělé poznatky sami pro sebe a uslyšíte realitu, kterou si možná ani vy sami nepřipouštíte a nebo ji možná ani nevidíte. Druhý, nezúčastněný člověk, který s vámi čas skutečně tráví dokáže vidět věci, které kolikrát vy sami ne.
Druhý tip spočívá v tom, že si vyhradíte pevně ohraničený čas na toto analyzování. Tím se čas, který tomuto návyku věnuje rapidně sníží.
A co se týče negativizmu jako takového - poměrně dobře funguje metoda 'pozitivního deníku'. Reálně to člověku ukáže, černé na bílém, poměr věcí negativních a pozitivních, které se v jeho životě dějí.
Comments