Otázka, kterou se zabývá téměř každý hypochondr nebo i člověk trpící úzkostí. Jak na to? Jak se to dělá? Čím mám začít? Na co se mám zaměřit? Často se objevují cykly, ve kterých jsi jeden den v pohodě a dva dny jsou naprostá hrůza, poté tři dny v pohodě a pět dní naprostá hrůza a takhle stále dokola. Po určité době už začínáš být beznadějný, ale občas potkáš, zejména na sociálních sítích, člověka, který ti vypráví svůj příběh, má ho zdokumentovaný a ty se díváš na jeho život 's hypochondrií' a poté na ten 'po hypochondrii'. V tu chvíli to pro tebe může být záblesk naděje, že to je možné překonat a že by se to mohlo podařit i tobě.
Zásadní problém nastává u většiny lidí v tom, že se bojí procesu změny. Tento proces je leckdy nepříjemný a žádá si mnohokrát vystoupení z komfortní zóny, které se neustále opakuje. Je potřeba počítat s tím, že když se rozhodneš vystoupit z komfortní zóny, objeví se v hlavě otázky typu 'Co když...?', ale ty jsou přirozenou součástí té cesty.
Nejdůležitější otázka celého toho procesu je, zda se vůbec chceš uzdravit. Není tato pozice pro tebe výhodnější? Možná ti to teď může znít bláznivě, ale pravda je taková, že pro velkou spoustu lidí, trpících úzkostí či hypochondrií, je tato pozice výhodná z mnoha různých důvodů. Tedy i v této fázi tě mohou napadat různé otázky jako např. 'Budou se o mě ostatní, až se uzdravím, zajímat stejně jako teď? Co se stane? Nezůstanu úplně sám?'. Pokud si opravdu zcela upřímně odpovíš na tyto otázky, znatelně si tím zjednodušíš celou cestu z úzkosti či hypochondrie ven a zjistíš tím, kde v tom procesu nastává problém a zda hlavním překážkou sám sobě nejsi ty sám.
Jednou z dalších věcí, kterou je potřeba pochopit je, že mozek nerozumí předponě NE, tedy - NEchci přemýšlet o nemocech, NEchci mít už úzkost, NEchci se už bát. Je to totožné, jako by mozek slyšel CHCI PŘEMÝŠLET O NEMOCECH, CHCI MÍT ÚZKOST, CHCI SE BÁT a dle toho adekvátně reaguje. Úzkost či hypochondrie je pro něj komfortní zóna a pokud ho vystavuješ něčemu novému, je to pro něj volba mezi být ŠŤASTNÝ a být V BEZPEČÍ. Hádej co si vybere? Je nastaven tak, že tě neustále MUSÍ DRŽET V BEZPEČÍ. Co takhle to tedy přeformulovat? NEchceš se bát nemocí? NEchceš mít úzkost? A co tedy CHCEŠ? Tvá mysl potřebuje přesné instrukce, tak jako GPS ve tvém autě potřebuje přesnou adresu. Naviguj ji konkrétně a jasně. Poté ti začne rozumět.
IDENTITA OBĚTI
Cítíš se být v roli oběti? Jsi v ní již delší dobu? Celý den se nese v duchu, že vše co se kolem tebe děje je špatné a ty jsi toho obětí? To je potřeba změnit. Je špatné počasí a kamarádka se kterou chodíš na kávu odjela na dovolenou? Aha, je potřeba si vytvořit náhradní program oproti postavení se do pozice oběti, která je vězněm situace a je zcela pasivní. Ty jsi ředitel svého života, tak ho řiď. Jasně a konkrétně.
2. POTŘEBUJEŠ POROZUMĚT TOMU, CO VEDLO K PÁDU DO ÚZKOSTI/HYPOCHONDRIE
Jaký byl tvůj život před úzkostí? Měl si zájmy? Měl si koníčky? Sportoval si? Chodil si ven? A co se změnilo v době, kdy tvůj stav začal upadat? Porovnej si to a podívej se reálně na rozdíly, které nastaly. Přestal si chodit ven? Nestýkáš se s nikým? Nesportuješ? Nemáš koníčky? Jsi závislý na partnerovi? Toto jsou tvoje vodítka k tomu, jak situaci změnit. Jsou to návyky, které ti do života nepřinesly vůbec nic dobrého a tak je potřeba je změnit. Je třeba se věnovat tématům, které s úzkostí souvisí (závislost, trauma z dětství, ...). Celá tato cesta není o odstraňovaná symptomů. Je o tom, podívat se, co mi přišla úzkost říct? Na co v mém životě mě upozorňuje?
3. PŘIJMI ZODPOVĚDNOST ZA SVŮJ ŽIVOT
Věř mi, že to za tebe nikdo jiný neudělá. Nesnaž se uzdravit za jeden den ani přes noc, takhle to nefunguje. Přijmi, že je to cesta, na které máš možnost se naučit spoustu nových, ZDRAVÝCH, návyků, které mají mít trvalý charakter. Denně na tom pracuj a dělej malé kroky. Sbírej tzv. zdroje pro momenty, kdy přijde strach...a věř mi, že občas přijde, protože strach i úzkost v určité míře jsou přirozenou součástí života a zcela z něj nikdy nezmizí.
Dej tedy sám sobě slib. Slib, že tomu dáš tři měsíce. Tři měsíce konstantní práce, každý jeden den, každou jednu hodinu. Zároveň se snaž se na celou věc nedívat jako na problém. Není to problém, je to výzva, která tě k něčemu vyzývá, nějaké akci. Je to výzva, která přišla ve tvém životě něco změnit.
4. VÝSLEDKY VYŠETŘENÍ - JSI HYPOCHONDR
Pokud jsi ten typ, že jsi chodil stále dokola po vyšetřeních a návštěvy lékařů se pro tebe staly již rituálem - VEZMI VÝSLEDKY VŠECH VYŠETŘENÍ A PŘIPNI SI JE NA LEDNICI AŤ MÁŠ NEUSTÁLE NA OČÍCH, ŽE NETRPÍŠ RAKOVINOU ANI NEMÁŠ INFARKT. JSI HYPOCHONDR A TOTO JSOU SYMPTOMY HYPOCHONDRIE.
Zní to tvrdě a můžeš se cítit i zahanbeně, ale t je tvá realita. Ty neumíráš. Projevují se u tebe symptomy hypochondrie, ne smrtelné nemoci a to je potřeba si stále připomínat.
5. ZAČNI SE HÝBAT
Sedíš u televize, telefonu nebo počítače a nic se ti nechce. Rozumím tomu a v podstatě tě i chápu, měla jsem to stejně. Ale číst o změně nestačí. Kroky je potřeba reálně dělat. Zvedni se, oblíkni se a jdi ven. Každý den. Zaběhej si nebo běž plavat, ale rozhodně se hýbej. Sám uvidíš ten obrovský vliv, jaký to bude mít.
6. PŘESTAŇ S LIDMI MLUVIT O ÚZKOSTI
Fóra, chaty, facebookové skupiny nebo konverzace s lidmi na téma úzkosti. Otázky typu: 'Měl si to taky? Máš to stejně? Taky jsi to zažil?'. Mohu ti odpovědět za ně - to víš, že to zažili a mají to stejně. Ale to ti v ničem nepomůže. Bude tě to bořit hlouběji a hlouběji. TOTO TÉMA NE. Bav se o čemkoliv - o koníčcích, přírodě, rodině nebo dovolené. Ale toto téma NE.
7. SLEDOVÁNÍ NEGATIVNÍCH VĚCÍ A POSLOUCHÁNÍ SMUTNÉ HUDBY
Ha, ha, ha...teď si musíš říkat, že si dělám asi srandu, ale věř nebo ne, dnes již skutečně existují tvrdá data na to, že toto má na psychiku člověka obrovský vliv. Tvá mysl chytá každé slovo, které vychází z úst zpěváka, každý jeden tón. Každé jedno téma filmu nebo seriálu.
V tomto ohledu je fajn se zeptat - kdyby ti zbývalo půl roku života, díval by ses na to a nebo bys opravdu poslouchal tyhle songy, které jsou o tom, jak je život zlý? NE!
8. NAUČ SE ZNOVU SMÁT
Umět se smát je návyk jako každý jiný. Je tedy potřeba ho trénovat. Spousta lidí ho na té dlouhé cestě, kterou už s úzkostí nebo hypochondrií jdou, někde vytratí. Je potřeba ho tedy vybudovat zpátky a znovu tělo naučit, že smích vyplavuje hormony štěstí. Trénuj to, usmívej se, směj se.
9. VEĎ S ÚZKOSTÍ DIALOG
Úzkost nad tebou před nějakou dobou převzala kontrolu a stala se tvým nadřízeným. Nyní je potřeba se prohodit. Ty jsi její nadřízený. Je na tobě ji usměrnit a umět k ní být asertivní. Vymezit se, pokud ti lže. Nenechat se přesvědčit a neuvěřit jejím lžím. Nedělá nic jiného než ti lže. Takže jí to klidně řekni...mluv s ní, argumentuj. Ty jsi šéf, ona podřízený.
10. VYTVOŘ SI HARMONOGRAM
Vytvoř si denní harmonogram. Týdenní harmonogram. Měsíční harmonogram. Zapracuj si něj vše, co s tebou souzní a začni to každý jeden den plnit. Krok po kroku. Každý týden si udělej schůzku sám se sebou, kde si svou cestu vyhodnoť a případně i pouprav. Nicméně ZAČNI!
Dnes je ten den. Ne zítra, ani za týden. Je dnes. Úzkost ani hypochondrie nezmizí ze dne na den, ale čím dřív začneš, tím dřív se budeš cítit lépe. Na cestě přijdou i kroky zpátky, ale ani ty nenálepkuj jako problémy - JSOU TO VÝZVY. Tak do toho pojď, protože ty na to máš!
Comments