Máme to další den a tak další článek na téma Tipy důležité k uzdravení. Dnešní bod se bude týkat nás, nás samotných, nás jediných. Co se týká aplikovatelnosti tak tento bod patří k jedněm z nejtěžším a nejobtížněji aplikovatelným. Ze zkušenosti vím, že tento bod vyžaduje nejvíce snahy, trpělivosti a práce ve smyslu změny myšlení.

Je jím bod NAUČ SE SÁM SEBE SI VÁŽIT, MILOVAT SE A DĚLEJ PRÁVĚ TO CO MILUJEŠ
Dneska začneme od konce a to právě částí, kdy by člověk měl dělat věci, které miluje. Z průzkumů vyplývá, že více jak polovina Čechů dělá zaměstnání ve kterém nejsou spokojeni a chodí tam s nechutí. Více než polovina je velké číslo a je to velká škoda vzhledem k tomu, že v práci stráví tráví mnozí z nás většinu svého času, většinu svého života. Na druhou stranu je jasné, že vždycky není úplně možné dělat práci takovou, kterou právě zrovna chci a přál bych si jí dělat, ale častokrát to chce udělat jeden malý krok, změnit pár věcí a ta možnost mít práci, která nás naplňuje tu je.
U každého z nás tedy stojí za to zapřemýšlet co bych vlastně dělat chtěl a zda existuje něco, co pro to můžu udělat. Zda by mi pomohl jazykový kurz, osvědčení v nějaké oblasti nebo zda je k tomu potřeba třeba pouze vystoupit ze své komfortní zóny a zkusit to.
Znám spoustu lidí, kteří sní o vlastním businessu, ale přistupují k tomu tak, že 'až jednou za 10 let bude ta pravá chvíle...'. V tomhle existuje jedno pravidlo, které povětšinou skutečně platí. A to pravidlo, že čekat 10 let na lepší situaci většinou dopadá tak, že právě z těch 10 let se stane NIKDY. Ať už teď nebo za 10 let ten daný člověk bude muset udělat ten riskantní krok a vsadit na jednu kartu a projít tu cestu úplně stejně. V tomhle se tedy nabízí otázky - zda existuje něco, co pro to mohu udělat teď a zda nestojí za to s tím začít právě teď. Na tu cestu, která třeba nebude úplně jednoduchá se vydat teď s vidinou toho, že se věci posunou tím správným směrem a nakonec přijde chvíle, kdy člověk skutečně bude moct reálně dělat to, co ho naplňuje a baví a bude v práci šťastný.
Nicméně tenhle bod není jen o práci a já bych na téhle části nerada zůstala viset, jelikož měnit zaměstnání je v tomto ohledu obrovský krok a tak to není úplně oblast, kde by se člověk vrhal do věcí po hlavě, protože právě na tom zaměstnání je závislá existence člověka, často i celé rodiny.
Další a řekla bych ještě podstatnější oblast je volný čas. Lidé, a ti trpící úzkostí speciálně, nejen, že v práci dělají to, co rádi nemají a nebaví je to...ale dle tohoto modelu žijí i ve svém volném čase. U zaměstnání je to často pochopitelné nicméně ve volném čase je na tom daném člověku jak ho vyplní a čemu bude věnovat svoji pozornost. A teď se vás všech zeptám - co jste včera dělali co skutečně milujete a zajímá vás to? Spousta lidí na tuhle otázku neumí odpovědět, protože nic takového ani není. Já jsem toho byla opět perfektním příkladem. Častokrát lidé dělají pouze věci, které 'by se měly dělat'. BY SE MĚLO je často ten největší problém. Holčičky BY SI MĚLY hrát s panenkama a s kočárkama. Chlapečci BY SI MĚLI hrát s autíčkama. BY SE MĚLO máme většinou zakořeněné z dětství a neseme si to s sebou celým životem.
Ve chvíli, kdy jsme ochotni toto změnit a přestat se tím řídit se náš prostor i možnosti zásadně rozšiřují. Každý, ne občas, ale často potřebuje nějaký čas i pro sebe a pro věci, které miluje on sám bez ohledu na to, co BY SE MĚLO. A když si dovolíme mít čas právě jen pro sebe a pro naše vlastní zájmy stává se často to, že daný člověk najde nějakou svoji vášeň, něco, co mu pomáhá právě vytlačovat ze svého prostoru úzkost a strach vlivem toho, že jeho pozornost je skutečně zaměřená na tu danou věc, která ho opravdu zajímá a má ji rád. Tahle konkrétní věc bývá právě velkým pomocníkem v začátcích, kdy je pro člověka těžké zaměřit pozornost někam jinam, aby mu v podvědomí neběžel ten film těch katastrofických scénářů a strachů. Jednou jsem to tu už zmiňovala na mém vlastním příkladu, kdy já jsem člověk, který je dlouholetý milovníkem Olivie Newton-John. Ano, spousta lidí by řeklo, že je to ztráta času, přeci z toho člověk nic nemá. Ale ba naopak, je to něco, co jemu samotnému dává hodně, protože je to právě něco, co on sám miluje. Takže přínos to má obrovský v tom, že mu to dává tu možnost odvrátit alespoň na nějakou dobu svou pozornost od úzkosti, což je bych řekla v začátku ten největší benefit, jaký může být.
Často slýchám věty: 'kdyby ses radši věnoval práci nebo učení...', ale každý z nás potřebuje prostor jen sám pro sebe a pro to, co ho baví ať už se to druhému může stát jakkoliv nepochopitelné.
A druhá část tohoto bodu je milovat a vážit si sám sebe. Velká spousta lidí trpících úzkostí bere úzkost jako svoji hlavní vlastnost, která definuje jeho samotného jako člověka a často se právě díky ní nemá rád. Přijde si méněcenný vůči ostatním, protože jemu ovládá život úzkost zatímco druhý ovládá svůj život sám. Nicméně úzkost je jen určitá epizoda v životě člověka, není to(nemusí to být) trvalý stav. Záleží na každém JAK MOC MÁ CHUŤ VĚCI MĚNIT A CO PRO TO JE OCHOTNÝ UDĚLAT. Úzkost není nic, co nás definuje a dělá z nás méněcenného člověka. Naše hodnota jako člověka nemá nic společného s úzkostí. Veliká spousta úzkostkářů navzdory této poruše zvládá obrovské množství věcí, jsou to skvělé matky, otcové, dcery, přátelé, sportovci. Velká spousta z nich jsou velice úspěšní ve své práci a to je potřeba vnímat. Žádná mince nemá jen jednu stranu a tak stojí za to se podívat i na tu druhou a třeba ji i použít k tomu, aby nad úzkostí člověk zvítězil.
Na závěr tohoto bodu a dnešního postu bych chtěla všem úzkostkářům a panikářům dát jeden úkol - na každý den si určete jednu věc, kterou skutečně milujete a zařaďte si ji do svého denního režimu. I kdyby to měla být jen půlhodina v horké vaně, kterou si vychutnáte a načerpáte tam sílu. Sami uvidíte jak velký vliv to na stav věci má a může se tím hodně změnit.
Commentaires