Dnešní článek bych chtěla začít tím, co jsem si dlouhou dobu nechtěla jako dlouholetý hypochondr a 'panikář' já sama připustit. Je to slovo ZODPOVĚDNOST. Většina lidí trpících hypochondrií, různým typem úzkosti nebo fobie, má tendenci obviňovat vše a všechny ostatní, jen ne sebe. Obviňovat prostředí, ve kterém jsou, ostatní lidi kolem sebe nebo situace ve kterých se zrovna nachází za to, že jim právě způsobují ten nesnesitelný stav úzkosti a strachu. Samozřejmě určitý vliv na to právě naše okolí má, nicméně zásadní je naše reakce na situace ve kterých se nacházíme a tu máme jen my jediní v našich rukách. Nikdo jiný než my. Dokud si člověk sám nepřizná a skutečně neuvědomí a nepřijme to, že on jediný je zodpovědný za své pocity, cestu k uzdravení si dělá daleko obtížnější a delší.
S tímhle jde ruku v ruce i tzv. victim talk. Mluvit k sobě jako k oběti a chovat se tak k sobě je další z nejčastějších věcí, které lidi trpící úzkostmi dělají. A právě přijetím zodpovědnosti a zásadním omezením victim talku se člověk dostává na cestu k uzdravení. Jsou to v zásadě první dva předpoklady k úspěšnému zvládnutí úzkosti(hypochondrie a dalších úzkostných poruch).
Sama nejlépe vím, jak strašně těžké je si tohle připustit. Jak hrozně těžké je si tohle přiznat, ale právě v moment, kdy si tohle člověk přizná je ten moment, kdy se začne uzdravovat. Neexistuje totiž nikdo jiný, kdo by to za něj mohl rozhodnout a udělat.
Ukážeme si tu 6. bodů, které jsou klíčové aby jsme se právě úspěšně mohli vydat na tu cestu k uzdravení. Těchto šest bodů bývá úplný počátek uzdravení se a dějí se v mnoha případech ještě předtím, než člověk začne vědomě na uzdravení se pracovat. Pojďme se na ně podívat a schválně, zda si už nějaké můžete i vy sami odškrtnout.
1. JE TO ÚZKOST
Přijmout fakt, že stavy, které přichází - panické ataky, fyzické symptomy, pocity zoufalství apod., jsou skutečně 'jen' naše úzkost. Přijmutím tohoto faktu automaticky spousta lidí eliminuje hlavní spouštěče panických atak jako je hledání na internetu, používání doktora GOOGLE, vymýšlení diagnóz, pátrání po genetických souvislostech a další spouštěče panických atak a prohlubování úzkosti. Pokud se tohle automaticky nestane je potřeba si k tomu pomoct vědomou eliminací těchto spouštěčů. JE TO POUZE ÚZKOST. Neexistuje žádné 'co kdyby' a 'co když náhodou'. Fakt je ten, že je to POUZE ÚZKOST.
2. BÝT INFORMOVANÝ aneb. vědět s čím mám tu čest
Tenhle bod je naprosto zásadní. Opravdu skutečně víte, co je to porucha úzkosti? Opravdu skutečně víte, co je hypochondrie, jak se projevuje a co způsobuje? Ne? Právě tohle je to, co vědět potřebujete. Takže zde přichází takový malý úkol a v podstatě takové malé 'porušení našeho zákazu GOOGLU'. Zjistěte si, co tyhle dvě věci znamenají, co způsobují a čím skutečně trpíte. Nejste v tom sami a netrpíte něčím ojedinělým. Pro informaci - 7 milionu američanů trpí úzkostí(v České republice se uvádí cca 700 tisíc lidí trpí depresivními poruchami) a vědět co to skutečně je a jak se to projevuje je pro vás naprosto klíčové. Velice Vám to pomůže s bodem jedna, s přijetím toho, že to, co se vám děje, je skutečně JEN ÚZKOST.
3. BUDUJI NA FAKTECH
Tenhle bod je nejen úzce spojený s dvěma předchozími, ale i s tipem, který jste si tu mohli přečíst v týdnu. Pamatujete si slova o výsledcích vyšetření přilepených na lednici? To jsou fakta o kterých tu mluvíme. Vaše výsledky od lékaře, že skutečně v pořádku jste nejsou napsány na základně domněnek někoho. Jsou napsány na základě faktu, že to tak skutečně je. Je nezbytné se naučit stavět na faktech a ne na námi vytvořených představách. Úzkostné poruchy nezpůsobují fyzické nebezpečí a úzkost jako taková ještě nikdy nikoho nezabila. Tohle jsou fakta na kterých je potřeba začít stavět a budovat a hlavně je VĚDĚT.
4. KAŽDODENNÍ AKCE
Tohle je bod, který je pro většinu lidí úplně nejtěžší, ale právě tohle je bod, který dává do pohybu naši cestu za uzdravením. Naše každodenní akce a naše každodenní vystavování se situacím na které jsme si za dobu trvání úzkosti odvykli. Stav úzkosti se pro naše tělo a náš mozek stal něčím 'normálním'. Stalo se to naší komfortní zónou a právě vystoupením z ní podstupujeme tzv. každodenní zkoušky. Tím, že sami začneme aplikovat metodu, kdy přijmeme fakt, že je to POUZE ÚZKOST a neexistuje reálný důvod nedělat činnosti jako např. chodit na procházky, znovu tyto činnosti vrátíme do našeho života se denně vystavíme zkoušce, která nám pomůže úzkost překonat.
5. AKCEPTOVAT RELAPS
Cítím se dobře, mám velkou radost, že jsem úzkost překonal. STŘIH. Mám zase strach a úzkost je zpátky. Tohle je situace se kterou se setkal úplně každý kdo svůj boj s úzkostí vyhrál. Spousta lidí to vidí jako úplnou prohru a selhání. Propadají pocitu bezmoci, že jsou zase na začátku. Ve skutečnosti je to naprosto normální a častý jev, kdy uděláme tři kroky vpřed a jeden zpátky. Ve chvílích, kdy se tohle bude dít je třeba se udržet 'v běhu' a nevzdat to. Nepřestat. Ano, je to těžké, ale není to trvalý stav. Kroky dopředu opět brzy přijdou, jen člověk nesmí přestat.
6. TRPĚLIVOST SÁM SE SEBOU
Že se někdo vyléčil za dva měsíce a mě to nejde? Čas v tomhle není ukazatel a je naprosto kontraproduktivní se srovnávat s někým jiným. Každý z nás je originál, každý z nás je jiný a tak každý z nás potřebuje jiný čas na uzdravení. Tak jako každý z nás uběhne kilometr za jiný čas, tak stejně i každému z nás bude trvat jinou dobu úzkost porazit.
Hodně lidí trpících úzkostmi dělá to, že po pár dnech aplikování různých metod na překonání úzkosti se sami sebe ptají: 'Je mi lépe? Cítím se lépe? Ne.' Ano, není to jednoduché, ale je to naprosto přirozené. Každý z nás potřebuje jiný čas na uzdravení se.
Sama vím, že tenhle článek v sobě nemá jedny z nejpopulárnějších vět, nicméně je to pár dobrých ukazatelů na to, jestli jsem skutečně odhodlaný dát úzkosti a dalším podobným poruchám pomyslný 'knock out' nebo ne. Skrývá v sobě možná i pár tipů pro ty z vás, kteří se na tu cestu teprve chystáte na co se zaměřit v úplném začátku.
Jsem naprosto přesvědčená, že se nikomu z nás nelíbí ve stavech zoufalství a úzkosti a aplikováním těchto pár tipů a zapřemýšlením nad nimi může být skvělý začátek. Každý z nás je schopný úzkost porazit - úplně každý. Věřte mi, že když jsem to byla schopná udělat já, která jsem úzkostlivými poruchami trpěla několik let, je to toho schopný opravdu každý. A Vy to zvládnete, protože jste silní i když o tom občas třeba můžete pochybovat.
Všem přeji krásný zbytek víkendu a závěr týdne!
Comments