Občas přijde situace, kdy za mnou přijde člověk, který mi říká: 'Dělám vše co můžu, opravdu se snažím, ale nefunguje to. Můj stav se nemění, co dělám špatně?'
Na tuto otázku neexistuje jedna univerzální odpověď, ale v dnešním postu se pokusím shrnout pět hlavních, možných příčin tohoto 'mrtvého bodu'.
Občas je problém v tom, že se člověk tak moc soustředí na cíl, který má přesně definovaný, že pro vidinu toho cíle není schopný se soustředit na jednotlivé kroky celé cesty. Ono to takhle ale úplně nefunguje...přesně do poslední tečky se cíl definovat v téhle věci nedá. Cíl je totiž samotná cesta a tu je potřeba začít vnímat. Začít si užívat jednotlivé kroky, jednotlivé nové aspekty, které nám do života na této cestě budou zasahovat a vstupovat. Když si člověk totiž představí život, ve kterém je jeden určitý cíl...je pak otázka, co bude až toho cíle dosáhne? Co pak bude plnit jeho dny a celý život?
Spousta lidí trpících úzkostí se bojí umírání. Ale když se na to člověk podívá trochu s odstupem, tak lidé s úzkostí prakticky uvnitř sebe umírají každý den, což je paradox. Jednou jsem od svého kamaráda slyšela větu, která mi v hlavě zůstala až doteď: 'Umřeme všichni. Jenom jednou a není potřeba umírat každý den.'. A v tom to celé je. Člověk trpící úzkostí se učí 'přežívání' změnit v 'život'. Statistika v tomto směru hovoří naprosto šílenými čísly - POUZE TŘETINA LIDÍ TRPÍCÍCH ÚZKOSTNOU PORUCHOU VYHLEDÁ POMOC (ať už ve formě psychologa, psychiatra, kouče nebo terapeuta).
A teď již k samotným bodům.
1. NEUSTÁLÉ PŘEMÝŠLENÍ JAK UMLČET NEGATIVNÍ MYŠLENKY
Tím, že člověk permanentně přemýšlí nad tím, jak tyto myšlenky utišit a odstranit, dělá přesný opak. Věnuje jim neustále pozornost a ony rostou. Jeho pozornost je pro ně to stejné jako jídlo. Čím více pozornosti, tím více rostou.
Na tohle je potřeba jít opačným způsobem. Jsou dva, které mám já osobně ozkoušené. První je se tyto myšlenky snažit nahradit nějakou silnější myšlenkou - něčím, co mě natolik zajímá, že se na to dokážu a mám chuť soustředit více než na obavy a strachy - je jedno, co to je, ale něco, co je vaše vášeň(focení, grafika, malování, ...). Druhým způsobem je to, že vím, že zde negativní myšlenka je. Registruji ji a vím o ni. Ale napíšu si třeba na papír reálné body - nakolik je relevantní? Na kolik je její základ reálný? Myšlenka je totiž jen myšlenka. Neurčuje naši budoucnost ani nedefinuje naši realitu. Není to realita. Je to pouze myšlenka.
2. VYHÝBÁNÍ SE VŠEHO, ČEHO SE BOJÍME
Nejlépe si tento bod můžeme ukázat na SF(sociální fobii/strachu z lidí). SF většinou začíná jednou kritikou. Jednou nemístnou poznámkou, jedním pocitem odmítnutí. Lidský mozek má tu vlastnost, že podvědomě věci generalizuje. Jednu jedinou zkušenost nám generalizuje a spojí tak vše, co by se toho mohlo týkat a vytváří nám chybně představu, že se to bude teď již opakovat pokaždé. Tento pocit má za následek to, že se člověk začne izolovat. Přestane chodit ven a stane se vězněm ve svém vlastním domově.
Tím, že se člověk těmto situacím vyhýbá nemá ani šanci nabýt nové, jiné zkušenosti, které by ty pomyslné misky vah vyvážily a ukázaly mu reálný poměr. Jedna miska zůstává prázdná. Z této situace je východisko jediné...dát šanci tomu, že situace nemusí být vždy stejná a pravděpodobně ani nebude. Daný člověk tomu, ale musí dát šanci, aby se začala plnit ta druhá a převážila tu negativní stranu.
3. NEAKTIVITA
Odpočívání, přemíra spánku, hodiny u internetu, hodiny u telefonu nebo TV. Poslouchání negativních písniček nebo sledování smutných/negativních filmů/seriálů. Toto všechno má na člověka, ať chce nebo ne, negativní dopad. Technika je úžasná věc a odpočinek je důležitý, ale jenom v určité míře a to u obojího.
Zezačátku je dobré si nastavit režim, kdy třeba 30min-hodinu se člověk sebere a jde ven. Vypne si telefon nebo jen zvuky a upozornění a jde ven. Stráví tam čas sám se sebou a tento čas mu umožní si odpočinout, ale tím aktivním způsobem, který je klíčový.
Spousta lidí u tohoto bodu argumentuje, že tato technika je jejich koníček...já se na to ptám - JSI TEDY ŠŤASTNÝ? NE? A CO DĚLÁŠ PROTO ABY SE TO ZMĚNILO? Pokud v aktuálním stavu šťastný nejsi, je potřeba ho změnit a nezůstávat v něm více. Bez toho, aby jsi věci změnil se nezmění ani tvůj pocit štěstí nebo neštěstí.
4. TOXICKÉ NÁVYKY / MASKY ZA KTERÉ ÚZKOST SCHOVÁVÁM
Patří sem drogy, alkohol, gamblerství a jiné podobné toxické návyky. Existuje milion zdrojů, kde si člověk může najít co můžou tyto návyky způsobit. Většinou to každý z nás ani hledat nemusí ale vlivem toho, že někdo z jeho okolí tento toxický návyk má, vidí kam to vede a jak to dopadá.
V tomhle bodu je cesta jediná - PŘESTAT S TÍM. Zeptat se sám sebe: je tohle skutečně ta pravá cesta, která ti pomáhá? Není to jen náplast nebo maska, za kterou můžeš úzkost schovat? Není to jen způsob jak se pasovat do role oběti a nemuset tak podnikat kroky vedoucí ke změně?
5. NEUSTÁLÉ SNAŽENÍ SE NAJÍT VÝMLUVU
Sama vím, že tento post nepatří k jedněm z nejpříjemnějších a není psaný tou nejcitlivější formou jakou by se dal. Ale spousta lidí trpících s úzkostí je už natolik imunní za tu dobu, kterou s úzkostí žijí, že impulz k tomu, aby se probudili je právě tento. Říkat věci narovinu, bez obalu, tak jak jsou. A vím, že se to nečte dobře. Mně samotné to také nebylo příjemné, ale slyšet nebo číst pravdu narovinu bylo to nejúčinnější.
Změnu je potřeba skutečně aplikovat a nestačí jen poslouchat nebo číst posty a návody jak na ní. Ta akce, ten rozhodující krok, je už pak stejně v konečném součtu jen na vás.
Spousta lidí trpících úzkostí má tendenci se srovnávat s ostatními v tom smyslu, že říkají: 'Nejsem na tom zas tak špatně abych vyhledal pomoc.'.
V téhle fázi ale existuje jen jeden jediný ukazatel. JSI ŠŤASTNÝ? Pokud ne, tak nehraje roli jak špatně na tom jsi ve srovnání s ostatními. Ty šťastný nejsi a to je ten nejrelevantnější ukazatel. Je to podobné jako neexistuje žena trochu těhotná, tak neexistuje člověk trochu s úzkostí. Trpět úzkostnou poruchou, ať už v jakékoliv míře, si žádá akci a změnu. A naopak pokud na tom nejsi ve srovnání s ostatními tak zle, jsi v OBROVSKÉ VÝHODĚ. Je tu velký předpoklad, že tvá cesta za uzdravením bude jednodušší a rychlejší. Je to něco, co by tě ke změně mělo motivovat a vybízet ještě více. Snaž se proto neplýtvat energií na hledání výmluv, ale tuto energii, kterou by jsi tím zahodil, využij právě k té změně a reálné akci. Věř mi, že ji budeš potřebovat.
Na závěr dnešního postu bych se vše svých úzkostkářů chtěla zeptat - když se ráno probudíte, JSTE ŠŤASTNÍ? Těšíte se na svůj den? Na věci, kterými je váš den naplněn?
Pokud ne, je to ten nejpádnější důvod a největší motivace začít věci reálně měnit. Dělat malé kroky, měnit malé věci, které by tento pocit mohli změnit. Každý z nás chce být šťastný a těšit se na další den. Žádný z nich už se totiž nebude opakovat a tak by byla velká škoda je jen PŘEŽÍT nikoliv PROŽÍT.
Comentarios