Po pár dnech jsem tu s dalším postem! Dnešní post bych chtěla věnovat třem hlavním bodům proč se mnohým z nás nedaří úzkost porazit přírodní cestou(tj. bez léků).
Generalizovaná úzkostná porucha a nebo panická porucha v člověku často vzbuzuje pocity, kdy má strach, že se skutečně zblázní, že zemře a nebo zkrátka, že sám nad sebou ztratí kontrolu. Je to záležitost dlouhodobá, která nepřijde naráz, v jeden jediný moment...ale u velké spousty lidí přichází krok po kroku, plíživým tempem. Spousta lidí ji zpočátku vůbec neregistruje a nebo minimálně nedokáže pojmenovat. Jsou to stavy strachu, paniky a pocitu neustálého tlaku, i když na první pohled se zdá, že se NIC NEDĚJE.
Lidé trpící úzkostnou poruchou automaticky vytváří katastrofické scénáře, ať už se situace týká čehokoliv, a už jen fakt, že mají ráno vstát z postele je dostačující k vyvolání panické ataky ze strachu, co se daný den bude a nebo může dít. Čas od času ale přichází dny ve kterých se panické ataky neobjevují, člověk se cítí uvolněnější a začne se mu dostavovat pocit 'falešného vítězství' a...a najednou STŘIH a z ničeho nic se objeví symptomy jako třes, tlak na hrudi, špatně se mu dýchá. Ptá se tedy sám sebe: CO SE DĚJE?
A my si dnes řekneme tři nejčastější příčiny, toxické návyky, které nám nedovolí rozbít ten začarovaný kruh a porazit úzkost tou přírodní cestou, bez léků.
1. SNĚDLI JSTE NÁVNADU, KTEROU ÚZKOST NACHYSTALA I S NAVIJÁKEM
Naprosto přirozená věc, kterou máme jako lidé všichni, je, že pokud náš mozek vyhodnotí situací jako NEBEZPEČÍ, snaží se nás z ní dostat - UTÉCT. A přesně toto se děje ve chvíli, kdy na nás úzkost nachystá svou nejúčinnější léčku. Pošle do útoku symptomy o kterých ví, že z nich máme strach. Je si velice dobře vědomá toho, že automaticky přijde strach a s ním myšlenka CO KDYBY.
No a jelikož tedy právě TOTO bývá ten rozhodující moment, mozek se snaží z této 'nebezpečné' situace utéct, snaží se s myšlenkou strachu bojovat a zbavit se jí. Většinou to má naprosto opačný efekt...dáváme tím strachu daleko více síly, aby byl větší a rostl.
V tento konkrétní moment je potřeba se zastavit. Uvědomit si, že to, co se teď děje jsou symptomy POUZE úzkosti, ne život ohrožující stav. Tyto myšlenky je v začátku nutné přijmout, jsou tady a hned teď nezmizí. Budování toxických návyků také potřebovalo nějaký čas...a stejné je to naopak.
Existuje několik poměrně účinných metod jak s těmito situacemi pracovat, které klientům dáváme k dispozici.
Nicméně pointa a základ tohoto bodu je, že SYMPTOMY NEZNAMENAJÍ TO, ŽE SE NEDĚJE POSUN. A na to je potřeba myslet a cestu nevzdat. Právě fakt, kdy člověk měří svůj pokrok tím, zda symptomy má nebo nemá, je nejčastější příčina selhání na cestě za vítězstvím přírodní cestou.
2. NEJSEM DOST DOBRÝ A TAK SI TO ZASLOUŽÍM
Pocit méněcennosti vůči ostatním, přehnané nároky a také žádná sebedůvěra. Je to stejný pocit, jako mají ženy, které dlouhá léta čelí domácímu násilí a manipulátor se kterým žijí je přesvědčil o tom, že si to skutečně zaslouží. Úzkost je také v podstatě násilník a manipulátor, který nás trýzní, jen ho fyzicky vedle sebe nevidíme. Ale stejně jako u domácího násilí po nějakém čase nabydeme dojmu, že jsme tak špatní, že si tyhle negativní a trýznivé pocity zasloužíme.
Obecně jde o pocit, kdy je člověk přesvědčený o tom, že si nezaslouží být šťastný ať už z jakéhokoliv důvodu. A toto je forma, kterou se s tímto pocitem vyrovnává. Trestá sám sebe a nechce si připustit a už vůbec si nechce dovolit být šťastný.
K poražení úzkosti je klíčové, aby KAŽDÝ Z NÁS VĚŘIL TOMU, ŽE SI ZASLOUŽÍ BÝT ŠŤASTNÝ.
A v úplném začátku dělat malé krůčky, věnovat se věcem, které ho těší, kterým se věnoval dříve. Začleňovat je po částech do svého každodenního života, což začne vytvářet efekt sněhové koule. Začnou se na sebe nabalovat každodenní malé úspěchy, kousky sebedůvěry a malá, ale velice významná, vítězství.
3. NEPIJU DOSTATEK VODY
Zdánlivě maličkost, v boji s úzkostí naprosto stěžejní bod.
Existuje nespočet studií, které potvrzují fakt, že nedostatek vody - tedy dehydratace - je jednou z hlavních příčin úzkosti, depresí a celkově špatné nálady. Myšlení, náladu a hlavně celkovou únavu to ovlivňuje více než si možná myslíme.
Slyšela jsem nespočet příběhů, kdy je člověk schopný vymyslet nekonečné množství výmluv PROČ nedokáže pitný režim dodržet. Nejčastější z nich je, že nemá žízeň nebo, že nemá čas. Je spousta lidí, kterým se nedostavuje pocit žízně a nebo až v moment, kdy někde bliká kontrolka právě dehydratace. Je to špatně. Je to opět jeden z toxických návyků u kterého často neexistuje jiná cesta než vědomá kontrola a disciplína aby tělo zase naučil návyku zdravému.
A co radíme? Jak se s tímto dá bojovat? Poměrně účinná cesta je, když si člověk koupí nějakou láhev, sklenici, která se mu líbí a vodu si bude dávat právě do ní. Baví ho to a skutečně pitný režim dodržuje. Takže na závěr...8 SKLENIC VODY KAŽDÝ DEN!
Comments