Rozhodli jste se úzkostí konečně zatočit a začít život bez ní. Trvale a napořád. Tak právě motivace a inspirace jsou v průběhu vaší cesty to nejdůležitější. Tyto dvě věci budou to, co vás bude pohánět a nedovolí vám polevit a spadnout zpátky do starých kolejí.
Co mají být ale věci, které člověka motivují a kde je má hledat ve chvílích, kdy cesta příjemná nebude a bude mít pocit, že se nedaří?
1. DŮVOD PROČ
Proč jste začali? Co je vašim cílem? Co je to proč to děláte? Co je to, čeho chcete dosáhnout a jak si představuje život právě po definitivním poražení úzkosti?
Toto jsou otázky na které by jste si měli umět odpovědět a které by jste si měli připomínat tak často, jak jen to bude možné. Jsou to přesně ty vize a ty věci, které vás budou nabíjet pozitivní energií a chutí nepřestat, zvednout se a něco pro to udělat. Dojít si pro ten cíl.
Když bych to měla ukázat na svém vlastním příkladu. Proč jsem já chtěla dát úzkosti pomyslné 'KO'? Vždycky jsem říkala, že bych chtěla zpátky svůj život té bezstarostné holky. Žít beze strachu a umět se radovat z toho co přijde bez toho abych koukala za roh, co vše spatné tam na mě může čekat. Měla jsem jasné cíle - přibrat na váze, získat povolání ve kterém budu svým vlastním pánem a budu šťastná a stát pevně na svých nohách. Umět být sama. Sama za sebe. Nepotřebovat nikoho jako kotvičku. Nikoho jako jistotu. Toto byly cíle, které mě hnaly dál a zvedaly mě z postele každé ráno. Vidina toho, že budu skvělou, silnou mámou, kterou si můj syn zaslouží.
A nakonec? Stalo se něco ještě úžasnějšího. Něco, co jsem se bála vyslovit a myslela na to jen ve skrytu duše. Stala jsem se šťastná, naplněná. Vztahy kolem mě začaly uzdravovat. I ve dnech, kdy mi bylo zase špatně a byla jsem naštvaná na celý svět jsem ten svůj vztek použila právě jako svoji sílu. Sílu k tomu abych vstala a i na sílu šla. I přesto, že jsem se strašně bála jsem šla hlavou proti zdi. Výsledkem je to, že dnes já jsem ta, která ty, kteří se mnou pluli na stejné lodi držím za ruku a pomáhám jim z té lodi skočit a plavat. Být volní a beze strachu. Něco, co jsem neměla odvahu ani vyslovit se stalo skutečností. Ale k tomu, aby se tohle mohlo stát jsem si musela připomínat stále to, PROČ to dělám.
2. OBKLOPENÍ SE POZITIVITOU
Od začátku až do konce. Každý jeden moment v celém dni. Věci, které na člověka působí jako úplné maličkosti. Všechno u čeho to jen trochu šlo jsem se snažila najít pozitivní způsob nebo cestu. Od sledování filmů, poslouchání hudby, knížky, čtení článků, ... až po procházky. Vědomě jsem se soustředila na to abych se usmívala. Abych nechodila zamračená(což já jsem dělala jako robot stále aniž bych si to uvědomovala). Hlídala jsem si tón hlasu při konverzacích. Nevyhledávala jsem konverzace na téma 'problém'.
ALE naprosto nejzásadnější věc byla ta, že jsem odstavila ty u kterých jsem měla pocit, že mi energii berou. Ty u kterých jsem se po našich rozhovorech necítila dobře a zůstávaly ve mě negativní pocity a nebo pochybnosti. Nemusí to být tak, že daný člověk tohle dělá vědomě. Bohužel to v tu chvíli je až to druhé podstatné. To nejpodstatnější je to, že na vás to ten dopad má. A VY JSTE PRIORTA. Není to ani vaše nejlepší kamarádka, ani váš sourozenec a ani vaše partnerka. Bez toho, aby jste se totiž uzdravili vy sami se nikdy nemůžou uzdravit vztahy ve vašem okolí a budete až překvapeni jak uzdravením sami sebe se začnou současně s tím měnit i vztahy ve vašem okolí. Já jsem prošla přesně tímto vývojem. A zezačátku byla úplně jak 'Alenka v říši divů' jak moc se začaly měnit závisle na tom, jak jsem se měnila já. Můj přístup byl to co je změnil. Můj přístup k sobě samé, ne k někomu druhému.
Co se týče dne člověka, drtivá většina lidí trpících úzkostí uvádí, že nejhorší a nejrizikovější doba dne pro ně je ráno (hned za tím je večer). A skutečně...prvních 20 minut ráno po probuzení je zásadních. Ovlivňují průběh pak celého dne a je dobré si najít, předpřipravit něco, na co se ráno budu těšit a udělá mi to dobrou náladu. Začnu den pozitivně, nabitý energií a budu se na něj těšit. Ať už je to ranní sprcha, kterou si teď nedáváte...nebo ranní káva na balkóně, kde vás do nového dne bude vítat sluníčko.
3. NA KAŽDÉ CESTĚ JSOU PŘEKÁŽKY A KROKY ZPĚT
U většiny lidí je scénář následující - pro něco se nadchnou, jsou z toho úplně nadšení a první dny je to skutečně baví. Skoro vyskakují z postele z představy, že právě i dnes budou budovat svůj cíl. Ale za pár dní se objeví první propady, kroky zpět a překážky a v tu chvíli člověk začne váhat. Zda tohle je skutečně to, co chtěl a zda si neukousl větší sousto než zvládne. Motivace je pryč a my padáme zpátky na to pomyslné dno. Přichází frustrace, zklamání a jsme ještě hlouběji než hluboko.
Je potřeba si ale říct, že na každé cestě jsou překážky a nutně s tím spojené i kroky zpět/propady. Je to normální součást každé cesty. A jak už jsem tu několikrát říkala, je úplně normální udělat tři kroky dopředu a jeden zpět. Je to naprosto přirozený vývoj. Neznamená to ale že začínáme znovu od nuly - ba naopak. V tomhle je ale důležité si hned začátku být vědomi toho, že mohou nastat situace, kdy se nám nebude chtít, nebudeme mít sílu nebo se motivace bude vytrácet. Tyto situace je dobré si představit už na začátku aby na ně byl člověk 'připravený' a počítal s nimi, že přijde moment, kdy tu budou a on na ně bude muset reagovat. Odpovědět si na některé z nich a třeba už dopředu se pokusit najít možnost jak budu pracovat s tím až se bude vytrácet motivace. Sepsat si své důvody PROČ a přesně pro tyhle momenty je mít připravené a moct si je připomenout. Žádná cesta není vždy příjemná a zajímavá ať už jde o byznys a nebo právě o úzkosti. Ale není to důvod ji vzdávat. Já jsem tomu často říkala tak, že to je zkouška jak moc chci a jak moc jsem pro to ochotná udělat. Každá tahle překážka jen testuje moji vůli a moje přesvědčení. A přesně tohle je i způsob jak motivovat nejen sebe ale i ostatní. Však i vy sami...bude vás spíše motivovat někdo, kdo dosáhl cíle bez překážek nebo někdo, kdo překonával překážky a dostal se přes ně až ke hvězdám?
4. NEUSTÁLE SE UČ
Cesta nekončí dosažením prvních mezicílů a právě jejich dosažení není pokyn k tomu polevit. Ba naopak, značí nám to, že způsob jakým jdeme je správný a je potřeba v něm setrvat, ne polevit. Jsou to první signály toho, že jste na správné cestě na které je potřeba setrvat i nadále a že právě tohle je způsob jak dojít až k tomu cíli největšímu. Často to přirovnáváme k efektu sněhové koule. Nabalovat na sebe malé úspěchy...až je z nich pak jeden obrovský balík, věci se propojují a právě tím, že nepolevíme a neustále k nim přidáváme další malé i větší vytváříme efekt sněhové koule.
A teď, moji milí úzkostkáři, co jsou vaše důvody PROČ? Jak bude vypadat váš život 'po úzkosti'? Co vidíte, kdy si ho představíte? Kým jste?
Comentários