Při cestě za uzdravením se z úzkosti občas přijde situace, kdy jde vše dobře, stav se lepší, symptomy mizí a najednou přijde střih a PROPADL JSEM SE. Stav se začne horšit, symptomy znovu zesilovat a daný člověk má pocit, že se vrací zpět a neví proč. Co s takovou chvíli dělat?
Vždy je dobré se podívat jaké situace, momenty, konverzace, rozhodnutí či myšlenky předcházely tomuto pádu. Velice pravděpodobně se před ním udála série rozhodnutí, která by se dala pojmenovat jako zajeté vzorce chování.
Život je cesta, která se ve většině případů nese v duchu zajetých vzorců a s nimi souvisejících sérií rozhodnutí. Občas můžeme mít pocit, že tato rozhodnutí a tyto zajeté vzorce jsou nepodstatné a nebo na ně nedokážeme plně nahlédnout. Proto je potřeba se na to ve chvíli, kdy se propadnu, podívat skutečně zblízka a odpovědět si na otázky zcela upřímně.
Je logické, že teď nejednoho z vás napadne otázka CO NĚJAKÉ TIPY? JAK NA TO?
Nelze ale žít tzv. v cizím domě. Tipy a rady jak s tím pracovat zcela určitě existují a mnoho lidí by vám dalo tip jak se vypořádat s tím či jiným symptomem či situací. NELZE ALE ŽÍT V CIZÍM DOMĚ. Tedy nelze žít dle pravidel a přesvědčení druhého člověka. Nejsme naši rodiče, sourozenci ani přátele. Každý z nás je originál, tudíž každý z nás si musí svůj systém hodnot a přesvědčení nalézt či vytvořit sám. Co je dobré pro jednoho, nemusí být nutně dobré pro druhého. Bolest a nekomfort je přirozenou součástí této cesty a zažíval ho každý, kdo se rozhodl touto cestou vydat. A přesně toto je ten nekomfort a ta bolest, hledat svojí vlastní cestu.
Z mých zkušeností plyne, že každý problém má své řešení. Pro každého k němu vede trochu odlišná cesta, ale má ho. A prvním krokem je, že tomuto faktu musíš věřit. Takto přesně vznikají úspěšní lidé, kteří z ničeho vybudovali všechno. Věřili tomu, že i ty jejich problémy, které se na jejich cestě objevily, mají své řešení.
A tedy nejen, že každý problém má své řešení, ale také každý člověk má svůj vnitřní hlas, svou vnitřní intuici, která se ho snaží vést. Pozorně poslouchej i když teď možná šeptá velmi potichu, protože ji hlas úzkosti přehluší. Nasloucháním úzkosti sabotuješ sám sebe, ale tvá intuice tě zná. Ty sám se znáš nejlíp a sám nejlépe víš, co by jsi v životě chtěl a kde je tvé místo. Kde by jsi chtěl být, jak by jsi chtěl žít. Možná právě to, že jsi byl v životě zvyklý naslouchat spíše svému strachu a lidem okolo tě dovedlo až k žití v cizím domě. Ale co se dá naučit, se dá i odnaučit. Tedy velmi pozorně poslouchej co skutečně říká tvůj vnitřní hlas.
S žitím v cizím domě souvisí i věci, zdánlivě nedůležité, které nás ovlivňují na denní bází - média. Je to televize, sociální sítě, internet. Mnoho lidí žije v představě, že ten či onen má lepší život a že pokud by oni sami měli to, co mají ti druzí, jejich život by byl jednodušší a problémy by se vyřešili snadněji. Nic z toho není pravda. Každý pije tzv. z vlastní studánky a ať už má Mercedes nebo Škodovku, jeho problémy týkající se existenciální úzkosti a hledání řešení je stejné.
Posledním bodem, který bych chtěla zmínit v tomto článku a který zároveň volně navazuje na bod předchozí je: NESNAŽ SE BÝT PERFEKTNÍ. Takový stav neexistuje. Řekni si o pomoc, povinnosti deleguj i na jiné lidi ve tvém okolí, kterým přísluší a jsou za ně spoluodpovědní. Sám se upřímným pohledem podívej na to, co ti bere nejvíce energie a kde tu energii, kterou by jsi mohl věnovat budováním svého vlastního domu a plněním své vlastní studánky, nejvíce ztrácíš. Mohou to být věci zcela nepodstatné. Sleduješ oblíbený seriál, říkáš tomu odpočinek, ale po jeho shlédnutí se cítíš zcela vyčerpaný? Aha, tak se tě ptám - je to ta věc, která stojí za vyčerpání tolika energie?
Tvůj život si tvoříš TY. Každý jeden den, každé jedno ráno. Ty rozhoduješ, zda tvoje ráno bude plné myšlenek o tom 'jak hrozný dnešek bude' a nebo soustředění se na věci, kterými buduješ svůj vlastní dům. V tomto domě žiješ. Starej se o něj tedy s láskou.
A nezapomeň, jsi víc než jen úzkost.
Comments