Hledat příčinu úzkosti či nehledat?
Téma na které mě navedl člověk v jedné ze skupin, kde se soustřeďují lidé trpící úzkostnou poruchou.
Je to téma hodně rozporuplné, ale naprosto s čistým svědomím za tu hodně dlouhou dobu, co se zabývám tímto tématem, můžu říct, že hledání příčiny a důvodu vaší úzkosti nevede v drtivé většině k uzdravení - naopak! Vede k prohloubení úzkostných stavů a naopak ke zhoršení. Spousta z vás si teď určit říká - co je tohle za nesmysl? - ale ono je to naprosto logické. Vysvětlíme si proč.
Každý úzkostkář teď určitě potvrdí, že většinu svého času stráví neustálým analyzováním situace, analyzováním symptomů a hledání odpovědí na své otázky - PROČ? Proč mám právě tyto symptomy? Proč právě já? Proč mi do života vstoupila úzkost? V jaký moment to bylo a co to zapříčinilo?
Jaký to má efekt? Nikoliv takový, že by tyto odpovědi nalezli. Má to efekt ten, že je to zacyklí v začarovaném kruhu - permanentně přemýšlí o úzkosti čímž jí podporují. Čím více ty odpovědi nemůžou najít, tím více o tom přemýšlí a tím více se snaží. Postupně se dostanou do stádia, že čas, který dříve věnovali svým koníčkům nebo práci je nyní věnován tomuto honu za odpovědí, kterou nenajdou. Je jen velmi malé procento lidí, kteří trpí úzkostnou poruchou a kteří jsou schopni detekovat příčinu či moment, kdy se jim úzkost v životě objevila. Stává se z toho hon nekonečný, který nemá cíl. Pokud takový člověk nepřijme fakt, že odpověď na tuto otázku pravděpodobně nikdy nenajde - je odsouzen žít v tomto začarovaném kruhu navěky a to nechce ani jeden z nich.
Nicméně pokud to vezmeme naopak a představíme si situaci, že daný člověk našel příčinu a moment, kdy mu do života úzkost vstoupila. Zeptám se teď...co to na situaci změní? Zmírní to jeho aktuální strachy? Přestane se bát? Dokáže to utišit hlasy, které k němu mluví a zasévají do něj další a další obavy? NIKOLIV! V takovém případě často dochází k tomu, že se člověk zasekne v jednom 'mrtvém' konkrétním bodě a jeho analyzování zacílí na něj. Analyzuje ho stále a stále dokola a dostává se do stejného začarovaného kruhu - jen s tím malým rozdílem, že je soustředěn na jednu konkrétní situaci. Analyzování ale pokračuje a nemá konce.
Cesta k cíli a tedy k uzdravení vede přes pohled do budoucna. Nikoliv otázky typu: Proč já? Proč se mi to stalo? Proč se ta situace vyvíjela takto? Proč pokračovala tak jak pokračovala?
Místo toho je dobré si pokládat otázky: Co můžu aktuálně udělat pro to abych to změnil? Co můžu udělat proto abych byl do života schopný zase začlenit své koníčky a práci? Co mohu změnit?
To, co se stalo a co proběhlo už člověk nemá možnost nijak změnit nebo ovlivnit. Jediné, co dokáže ovlivnit je - CO JE AKTUÁLNĚ DĚJE popřípadě CO SE DÍT BUDE? Jaký vliv budou mít změny, které aplikuji na můj aktuální stav? Posunou mě někam? Posunou mě směrem k mému cíli nebo jsou to změny naopak kontraproduktivní a ještě více mě oddálí od mého cíle?
Uznávám a pravda je taková, že určité skupině lidí se z části uleví ve chvíli, kdy detekují moment/situaci, která je dovedla až do stavu úzkostkáře. Neznámá se v tu chvíli promění ve známou a určitá míra úlevy se dostavit může. Nicméně na aktuální situaci to v drtivé většině vliv nemá a samotný fakt, že pojmenuji počáteční problém moji aktuální situaci nezmění. Toxické návyky, které jsem si za tu dobu vybudoval a navyknul tímto nezmizí a nijak je to neovlivní.
Závěr nám z toho tedy plyne takový, že je určitý typ lidí, který i tuto svou kapitolu života potřebuje probrat a potřebuje si ji znovu odžít, ale ta podstatná část nastává ve chvíli, kdy daný člověk je ochoten přemýšlet způsobem - co mohu změnit? Teď, aktuálně a hned. Pokud se cítím ve stresu a mám pocit, že žiji chaotický život - co mohu udělat proto aby se do mého života vrátil řád a vrátil se mi pocit, že mám svůj život pod kontrolou? Mohu změnit některé každodenní věci/rituály, které dělám? Mohu postupně upravovat svůj denní režim tak, abych nad ním měl kontrolu a aby získal nějaký řád?
U drtivé většiny lidí trpících úzkostí je toto ta nejdůležitější a nejpodstatnější část. Uspořádat si dny tak, aby měli svůj řád - nějakou rutinu, která není chaotická. Touto metodou jsme poté schopni detekovat rizikové části dne, eliminovat rizikové momenty a postupně ukrajovat úzkosti čas. Čas, kterého má aktuálně neomezené množství a vše se jí podřizuje.
Celý problém ohledně úzkostí se většinou točí ohledně ŽÁDNÝCH KONÍČKŮ, NULOVÉHO KONTAKTU S OKOLÍM, VYŘAZENÍM KAŽDODENNÍM POVINNOSTÍ (a případně i zaměstnání). A tyto věci je potřeba postupně zařadit zpátky. Palivo pro vaši úzkost je vaše pozornost a váš čas. A jediné, co ji může z vašeho života ohled je to, že budete ochotni svou pozornost a svůj čas věnovat něčemu jinému než právě ji. Spousta lidí by mi teď odpověděla - ale to NEJDE. Přemýšlím nad tím stále.
JDE! Je to o zvyku, vytvoření nového návyku a o tréninku. Tak, jako jste si dokázaly vytvořit tyto aktuální toxické návyky postupně, tak je dokážete i postupně předělat. Jen to člověk musí trénovat, na nějakou dobu úzkost a symptomy ignorovat a vytvořit si tím novou komfortní zónu - tentokrát tu, kterou zaplňují koníčky, každodenní činnosti. Disciplína je to slovo, které jsem dlouhé roky neměla ráda a nebyla schopná ji ve svém životě udržet. Nakonec jsem přišla na to, že právě disciplína je tím klíčem, který mi odemkne ty začarované dveře. A přesně tak, jako jsem přesvědčila sama sebe, že běžné aktivity dělat nemůžu se teď přesvědčím o tom, že je dělat můžu. MUSÍM. Pokud nebudu ochotná toto změnit - nikdy z tohoto boje nevzejdu jako vítěz.
Na závěr bych jen tedy chtěla říct - ZÁLEŽÍ JEN NA VÁS, KDY SE ROZHODNETE VĚCI ZMĚNIT a tím i kdy se stanete vítězem. Nikdo jiný to za vás rozhodnout a udělat nemůže.
Comments