Celé se to zdá jako začarovaný kruh. Na začátku stojí zvědavost a potřeba vědět jaký symptom se mi objevil a co tento nový symptom znamená. Přichází Google a s ním i nekonečné tázání 'co když' a 'co kdyby'. Ve spojitosti s těmito otázkami se roztáčí kolotoč katastrofických scénářů a na úplném konci může být panická ataka.
Tento cyklus se opakuje stále dokola a nejde ho vypnout ani přetlačit. Je třeba se zaměřit na každou jeho část zvlášť a změnit ji.
1) KOLEČKO KONTROLOVÁNÍ
'Pořád se mi motá hlava?' nebo 'Pořád ještě cítím zalehlé uši a co to může všechno znamenat?'. Je to neustálé kontrolování symptomů, na které jsme se v posledních dnech zaměřili a jsme jimi tak trochu posedlí. Je třeba ale pochopit, že to není o těchto konkrétních symptomech jako takových. Je to o návyků KONTROLOVÁNÍ. To je to, co je třeba změnit, ne konkrétní symptom.
Tudíž je třeba se přesunout z kontrolování svých symptomů a svého vnitřního světa na dávání pozornosti tomu vnějšímu. Změnit otázky, které doteď mířily na symptomy a na náš niterní svět na ty, které míří na ten externí. Dokonale na to funguje naše METODA PĚTI - 5 věcí, které vidím, 4 věci, kterých se mohu dotknout, 3 věci, které slyším, 2 věci, které cítím a 1 věc, které mohu cítit chuť. Čím více budeme schopni se zaměřit na co nejvíce detailů, tím účinnější tato metoda bude. Tedy, pokud přichází potřeba kontrolovat naše symptomy, pojďme místo toho zkontrolovat ten externí svět a všechny jeho detaily.
2) MLUVENÍ O ÚZKOSTI
Téměř každý úzkostkář to miluje, uspokojuje ho to, uklidňuje ho to. Mluvit o tom jaké mám symptomy, co jsem o nich četla nebo co o nich říkal tamten známý. V konečném důsledku to ale ničemu nepomáhá a boříme se hlouběji a hlouběji.
Co takhle mluvit místo tohoto o věcech, které se nám podařilo na této naší cestě změnit. Že se nám ráno podařilo zapsat do deníku? Že jsme si ráno dali studenou sprchu? Že jsme začali každé odpoledne chodit na procházky? Ono totiž stále platí, že kam směřujeme svou pozornost, to roste.
3) RÁNO VE SMYSLU 'DOUFÁM, ŽE SE TO NESTANE...'
Spousta lidí začíná své ráno tím, že doufá, že nepřijde panická ataka. Že se neobjeví ten nebo tamten symptom a tím v sobě podvědomě vytváří tlak se těmto věcem vyhýbat a bát se jich. Efekt to má většinou přesně opačný.
Naprosto úžasná je na to metoda, pokud jsi jeden z těch, který má nejhorší stav ráno, si vzít kus papíru, nastavit si na mobilu časovač na dvě minuty a ty dvě minuty využít k zapsání si všech těchto negativních myšlenek. Nezáleží na gramatice nebo krasopisu. Prostě je ze sebe vypsat. Dovolí nám to je tzv. odložit a začít den s čistou hlavou.
Pokud nás poté kdykoliv přes den napadne myšlenka, co vše by se mohlo stát a čeho všeho se bojíme, je dobré se sebou vést tzv. vnitřní dialog ve smyslu: 'Vím, že tady jsi, ale věnovat se ti budu ráno. Ráno mám dvě minuty na to se s tebou potkat.' a skutečně myšlenku odložit s tím, že nikam neuteče. Jen teď není čas se jí věnovat a ráno bude.
4) GOOGLENÍ
Doktor Google je, dle mého názoru, jeden z největších nepřátel úzkostných lidí či hypochondrů. Ale je to také jen návyk, který lze nahradit. Pokud tedy máme pocit, že tento návyk je tak silný, že se ho nedokážeme vzdát, že je to tak moc těžké...co takhle studená sprcha? Ze statistik vyplývá, že je to jeden z nejúčinnějších způsobů jak zlomit návyk, který se dlouhodobě zlomit nedaří. Tedy...uzavřu se sebou dohodu, že nebudu googlit symptomy, ale pokud přijde moment, kdy vím, že to nevydržím a že už k tomu skoro sedám, jdu a místo toho si dám minutu studené sprchy, která mi dokonale odvede pozornost a poměrně účinně mě uzemní a já budu schopen zapojit zpět své racionální myšlení. Je to jakoby se mnou někdo zaklepal...ale není to to, co právě potřebuji ve chvíli, kdy jdu bezmyšlenkovitě opakovat návyk, který již ve svém životě nechci a vím, že mi ubližuje.
5) POTŘEBA DALŠÍCH VYŠETŘENÍ A UJIŠTĚNÍ
'To není možné, ten doktor si určitě něčeho nevšiml...nebo co když udělal chybu a nepodíval se správně?'...ano, ano, tento pocit znám. Na jedno vyšetření jsem šla několikrát či k několika různým lékařům. Výsledek byl pořád stejný a tudíž to opět nebylo o výsledcích, ale o tom návyku. O té potřebě ujištění, které mě stejně ujistila. Je to opět stejný systém jako u bodu 1.
Potřebu se znovu ujistit mohu opět nahradit METODOU PĚTI, která je součástí bodu 1. Ve chvíli, kdy tato nutkavá potřeba přichází, pojďme se zaměřit na ten externí svět a na jeho detaily. Další vyšetření nám ujištění stejně nepřinese, protože výsledek bude stále stejný, tudíž pojďme tenhle otravný návyk odstranit.
Popřemýšlejme o tom, která část dne je pro tebe v tomto směru nejtěžší a kde se tyto návyky objevují nejvíce a na tu se zkusme zaměřit. Tělo i mozek bude reagovat velkým odmítáním, ale někde tam vzadu bude znít slabý hlásek, že to je to správné a že to je ta cesta, kterou lze něco změnit. Ta jediná. Protože právě úsilí pozvedá slova v činy.
V závěru je fajn zmínit, že každá jedna metoda potřebuje cvičení, pilování a opakování. Potřebuje trpělivost. Nebude fungovat hned, ale každý jeden den ji budeme pilovat a každý jeden den se bude posouvat o krok vpřed. Za tři měsíce to je velký kus, ne?
Přijdou i horší dny, kdy bude úzkosti více než obvykle, ale právě toto jsou ty dny, kdy je potřeba zachovat si co nejvíce těchto malých krůčků, zapracovat je do těch dní i přes velkou nechuť a aplikovat je. Na konci dne je totiž tohle ta chvíle, kdy se děje posun. A pokud si vedeš deník, tak právě tyhle zápisky budou ty, ze kterých budeš v budoucnu mnoho těžit a kde svůj posun najdeš a bude ti pomáhat v té celé cestě dál.
Comentários